Lisabonské trio Maquina. si během několika let vybudovalo pověst kapely, která dokáže smazat hranici mezi rockovým koncertem a klubovým večírkem. Halison Peres za bicími a mikrofonem, baskytarista José „Mendy“ Rego a kytarista João Cavalheiro pracují s klasickou sestavou power tria, její možnosti ale tlačí směrem k taneční hudbě, industriálu a hypnotické repetici. Už EP Dirty Tracks for Clubbing z roku 2023 pojmenovalo jejich hlavní tvůrčí paradox vlastně docela přesně. Maquina. dělají taneční hudbu bez obvyklého elektronického instrumentáře. Základem zůstávají basa, bicí a elektrická kytara, jejichž prostřednictvím trojice hledá společný jmenovatel motorické repetice krautrocku, industriálního techna, EBM, noise rocku a punkové fyzičnosti. Na albu Prata z roku 2024 ještě značnou část materiálu vytvářela improvizací – šestice vznikala ze společného ponoření do rytmu a postupného vrstvení zvuku. Letošní pokračovatel Body Transmission přináší zásadní změnu metody. Trojice tentokrát nechtěla pouze zachytit vydařený jam, ale skutečně psát písně. Dlouhé improvizované plochy proto začala editovat, kondenzovat a převádět do tří- až čtyřminutových kompozic. Nejde přitom o ústup od repetice: Maquina. si ponechali tranzovní tah a fyzickou sílu předchozí tvorby, ale sevřeli je do mnohem přesnějších struktur. Kapela se nevzdala svého instinktu, pouze ho začala lépe kontrolovat. Z hudby, která dříve čerpala napětí především z dlouhého hypnotického opakování, vznikla kompaktnější forma, v níž repetice funguje skoro jako strojní mechanismus a současně jako tělesný impulz. Ostatně už samotný název alba naznačuje, že přenos informace se tu neodehrává jen prostřednictvím uší a mozku, ale přes svaly, žaludek a pohyb. Spojte do sebe rukopis A Place To Bury Strangers, The Soft Moon a Godflesh, a máte v kostce zvuk, který nám Maquina. na letošní nabídce nabízí. Žhavý a mimořádně chytlavý.
Pavel Zelinka
– Agony