Třetí sólové album Tomáše Hrubiše tentokrát na vinylu

Po debutu Telecí doba (2016), postaveném na expresivním a hutném klavíru, pracujícím s odkazem někdejších Psích Vojáků, a po experimentálně laděném druhém albu Raport (2017) s využitím field recording, přichází Tomáš Hrubiš se svým třetím počinem Prismatic.

Autor tentokrát úplně vypustil klavír, který byl v předchozích albech dominantním nástrojem, a novou desku postavil na zvuku varhan, syntezátorech a bicích.

Prismatic reaguje na rodinné kořeny, které vychází z dlouholeté varhanní tradice: po několik generací se jeho předkové věnovali doprovodné varhanní hře na pravidelných mších, řídili chrámové sbory apod.

Tomáš Hrubiš se na nové desce pokouší redefinovat svůj vztah k tomuto “kmenovému” nástroji, který slýchával od dětství v jeho daném prostředí: kostele. Hledá varhannímu zvuku jiný kontext: snaží se svobodněji pracovat s jeho barvou, zvukem a kompozicemi.

Neklade tolik důraz na sakrální podtext nástroje, ale v repetitivních varhanních motivech v kombinaci s ambientními syntezátorovými plochami, usiluje o meditativnější, melancholicko – hypnotickou atmosféru.

Rytmické vstupy bubeníka Martina Čecha napříč albem, mají podpořit jakýsi až iniciačně rituální podtón celé nahrávky.

Název alba Prismatic tímto odkazuje ke změně úhlu pohledu (prizma: pohled, stanovisko, prizmatický účinek: změna směru paprsku, rozšíření barevného spektra). Napětí tohoto “kontrapunktu” (rodinná konzervativní tradice a experimentální zvuk) prochází, v různých intenzitách, celou deskou. Na albu se významně podílel zvukový mistr a producent Tomáš Vtípil. Stejně jako předchozí alba vychází Prismatic ve vydavatelství Polí5. Tentokrát pouze na černém vinylu (LP) v luxusním otevíracím obalu (gatefold). 

katalogové číslo: EPP 203-1

EAN: 8595026665279

doporučená prodejní cena: 499,-

Album je na Bandcampu na profilu vydavatele možno streamovat zdarma bez registrace, stažení je za dobrovolnou cenu.

https://poli5.bandcamp.com/album/prismatic

Současně je nahrávka k dispozici na standardních streamovacích platformách (Spotify, Apple music, Deezer, YouTube…)

 

 

Rozhovor s Tomášem Hrubišem (ptal se Petr Mazoch)

Zajímá mě proces, jakým vytváříš hudbu – jestli už máš předem nějakou představu nebo vzniká spontánně z improvizace?

Představu, jakým směrem to vést, mám na začátku vždycky. Jde spíš o pocit určité atmosféry, než o konkrétní kompozici. S jistým záměrem začnu improvizovat a buďto se to chytne nebo ne. Často se stává, že mi to skočí úplně jinam, kdy v průběhu příjde zajímavější zvuk nebo motiv, který mě pak sám vede a já jen musím být k tomu hodně pozorný, neudusit to ještě nenarozené a nápad rozvinout dál již vědomě.  Hodně věcí mi taky pod prsty uteklo, ale to k tomu patří. 

Album Prismatic je diametrálně odlišné od tvých dvou předchozích desek. Hlavně ve výběru nástrojů jako jsou varhany, bicí, syntezátor a také odklon od piana. To, že jsi “zahodil” piano, byl záměr nebo to spíš přirozeně vyplynulo?

Při rozhodnutí, že bych chtěl po čase udělat nové album, jsem potřeboval být inspirovaný novým zvukem, který by mě hnal dopředu a taky abych se neopakoval. S pianem už přeci jen spolu máme takové manželství (byť šťastné!). Zkrátka jsem potřeboval prozkoumat nový prostor.

Nejdříve jsem si pořídil, po dlouhém urputném hledání, syntezátor a učil jsem se sním zacházet (chtěl jsem jej kombinovat živě s klavírem, čemuž se tak i děje).

A varhany jsem měl v hlavě už delší dobu: pocházím z varhanní rodiny, tak k nim mám přirozený vztah. Chtěl jsem s nimi udělat něco mimo kontext kostelních lavic: víc psychedelie, tranzu, temnějšího ambientu a tajemství. V daný čas se to propojilo: na syňtáku jsem hledal zvuková pole, do kterých zasadit základní atmosféru a na varhanách motivy, které té abstrakci dají konkrétnější kresbu a jakousi spiritualitu.

A piano jsem nezahodil, jen jsem mu dal, v průběhu prací na nové desce, dočasné volno.

Při nahrávání jsi opět spolupracoval s Tomášem Vtípilem, který i album produkoval. Jakým způsobem spolu pracujete a jak moc velké slovo má v celém procesu?

S Tomášem se známe už od mého debutu Tlecí doba z roku 2016. Má zkušenost s ním byla jedině dobrá, neli skvělá, proto jsem ho oslovil do třetice. Souhlasil a postupně jsme se do toho vrhli. Celé natáčení ale probíhalo v apokalyptických kulisách covidu: v té době jsem už nějakou dobu žil v Praze a Tomášovo studio sídlí v Brně. Občas bylo komplikované se k němu vůbec dostat (např. zákazy přejezdu přes regiony). Bylo to napínavé…

Celý proces probíhal tak, že jsem nejdříve doma natáčel stopy syntezátorů a zároveň jsme s kamarádem a zvukařem Adamem Veselým jezdili po kostelích snímat varhanní zvuky. 

Hrubý mix jsem poslal “korespondenčně” bubeníkovi Martinovi Čechovi a ten zpětně zaslal několik variant riffů bicích. Vybranou sekvenci poté nahrál naostro, a já s tímhle balíčkem plným stop varhan, synťáků a bubnů jel za Tomášem do studia. Tam jsme konkrétní track dávali dohromady (přinesl jsem ingredience do polívky a začali vařit). Takto to probíhalo cca půl roku, track po tracku, kyvadlově Praha – Brno a zpět..

Tomášův přínos na Prismatic byl samozřejmě zásadní. On není jen skvěle technicky vybaven, že umí nahrávku vyčistit, otevřít tón, pozměnit barvu zvuku, když je třeba..,

ale současně je i citlivý hudebník a progresivní skladatel s obrovskou šíři záběru, takže spolupráce s ním byla jak s Georgem Martinem někde v Abbey Road)..

Nápady jsme průběžně nahazovali oba, ale konečné slovo, zdali to v mixu použijem nebo ne, jsem měl já, neboť Tomáš, i přes svou obrovskou kreativitu, respektoval, že je to převážně můj projekt.

Opět mi bylo skoro až líto, když jsme dělali závěrečný master, že už to končí..Připadal jsem si v tom studiu jako v chrámu…

Tvoje výtvarná tvorba se prolíná s tou hudební, výsledkem čehož je i cover alba Prismatic. Mohl bys popsat jak vznikl?

Vedle hudebního jsem paralelně přemýšlel i nad výtvarným projektem. Přemýšlel jsem nad tím, jak by varhany mohly přinést i vizuální informaci, přenositelnou do média malby.

Vymyslel jsem následně jednoduchý systém, kdy pomocí tlaku vzduchu (zahraného tónu) se připravený pigment u vzduchového otvoru varhanní píšťaly rozptýlí a zachytí se na plátno opatřené disperzním lepidlem či damarovým lakem. Aby mohl vzniknout obraz, musel nejdříve zaznít tón, jakýsi pomyslný “božský foukanec”)). 

Vznikal tak celý soubor abstraktních “akustických” maleb, který doteď stále rozvíjím, například i v grafice. Do budoucna plánuji i nějaké výstavy. Tak uvidíme..

Asi nejvýraznějším nástrojem na albu jsou kostelní varhany. Máš k tomuto nástroji nějaký speciální vztah? Něco co tě vedlo k výběru tohoto nástroje?

Ta volba padla na něj, neb jeho zvuk znám od dětství a potřeboval jsem na to už nějak zareagovat. Ten patetický nástroj byl pro mě něco jako symbol. V podstatě takový otevřený dialog s předky skrze hudbu (místo toho abych vyvolával duchy, byť to bylo místy taky něčím strašidelné..). Poznávání sebe sama, odkud člověk pochází v návaznosti na konkrétní kořeny, ke kterým může mít člověk občas ambivalentní vztah. Chtěl jsem se popasovat s tímhle, z jistého pohledu i zatěžkaným odkazem (ostatně v jedné nahrávce jsem rodinný sbor nechal zaznít), ale současně si odvyprávět vlastní autonomní příběh.. Celý proces byla paralelně taková vlastní kvazi psychoanalýza: otevíralo se mi hodně otázek kolem víry, nevíry, rodiny, k základním hodnotám vůbec… Tím ale nechci případné posluchače vůbec zatěžovat. Pokud je to zaujme jen jako hudba samotná, tak to úplně stačí! Jak by řekl Mick Jagger: “ Je to jenom overground…”

Přidat komentář