Základní kámen českého písničkářství, osmasedmdesátník Vladimír Merta a bezmála dvakrát mladší klavírista a kytarista Ondřej Fencl se po kapelních dobrodružstvích vracejí zpátky ke komornímu koncertování v duu. První část turné proběhne v říjnu, druhá pak na jaře.
Podzimní část:
15.10. Bratislava (SK), V-klub
16.10. Nitra (SK), Music a Kaffe
17.10. Prešov, Stromoradie
16.10. Žilina (SK), Smer klub 77
19.10. Nové mesto nad Váhom (SK), Blue Note
2.11. Turnov, KC – básníci ticha
Hlavní postavou je bezesporu veterán Merta, který velmi potěšil aktuálním svěžím albem České sny, na němž znovu dokázal, že nepatří do starého železa a má co říct nejen skrz své dávné hymny. Právě tyto kultovní songy ze 70. a 80. let jsou ovšem základem setlistu nastávající šňůry Zazní mimo jiné Astrolog, Omamná květina, Chtít chytit vítr, Vzdálené výstřely, K pětadvaceti, Začouzené sklíčko, Harmonie … doprovázené střídavě klavírem a druhou kytarou.
Symbióza Merta-Fencl vykrystalizovala z hudebního setkání, vlastně z omylu. „Ondřej napsal email, že by mi rád poslal desku jeho kapely Hromosvod. Já si ho s někým spletl a odpověděl jsem: přijď večer do Kaštanu, mám tam koncert, přidej se,“ vzpomíná Merta na iniciační zážitek z jara 2011. „Hráli jsme bez zkoušení hodinu. To se může stát leda tak Dylanovi. Nebo mně.“ Nadšeně přijaté vystoupení pak vyústilo do třináct let trvající spolupráce čítající dobré tři stovky koncertů.
„Po dlouhém období v triu s Honzou Hrubým, případně s celou kapelou Hromosvod za zády jsme se vrátili k písničkářskému, niternějšímu podání jen ve dvou, tedy tak, jak jsme spolu začínali,“ doplňuje Ondřej Fencl. „Těším se zejména na slovenskou část turné, která bude určitě jako vždy dobrodružstvím zdaleka nejen hudebním. S Vláďou je to na cestách vždycky dynamické – výšlapy, bloudění, „golf“, nenadálí hosté, návštěvy rozličných dobrodruhů a kumštýřů… bude to jízda“
—
VLADIMÍR MERTA
Vladimír Metra se narodil 20. 1. 1946 v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT, poté ještě na FAMU, absolvoval scénaristiku a režii, jeho absolventský film na motivy povídek Oty Pavla Smrt krásných srnců byl za komunismu kultovní záležitostí.
Během studijního pobytu ve Francii začal koncem šedesátých let skládat vlastní písně, první LP deska Ballades de Prague vyšla více méně náhodou v roce 1969 u francouzské společnosti Vogue (dnes má mezi sběrateli cenu zlata).
Další možnosti silně omezila represe režimu, Merta s přestávkami koncertoval, publikoval a pokoušel se o vlastní filmařské projekty, byť oficiálními místy nepodporován.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se stal nedotknutelnou písničkářskou ikonou. Prakticky kolem všeho, na co sáhl, vedla zdejší kritika oslavné tance. Básnické texty, ojedinělá hra na kytaru a písně jako Chtít chytit vítr nebo Omamná květina pravdy vynesly Mertovi statut svojského muzikanta, který se nenechá nikým svázat.
Na první oficiální domácí album si musel počkat až do roku 1978, o deset let později vyšlo syrové dvoj-LP s živým záznamem koncertu v Malostranské besedě, kde nechybí ani Praha magická.
Po letech čekání následovalo CD Filmy v hlavě, jímž Merta stvrdil svou roli intelektuála naprosto nezapadajícího do černobílé schematičnosti společenských poměrů.
Z množství dalších aktivit zmiňme spolupráci se souborem židovských písní Mišpacha, barokní a renesanční hudbu s Janou Lewitovou, kooperaci s Mišíkovými Etc…, která vyústila v nezvykle zpěvné CD Ponorná řeka (2011), řadová alba Domilováno (2013) a Imagena (2014) s Davidem Landštofem, Ondřejem Fenclem, Josefem Štěpánkem a dalšími elitními muzikanty v doprovodné studiové kapele… a aktuálně v sólové, bytostně „mertovské“ České sny (2024).
Více na www.vladimirmerta.cz