Ad hot

Už jsem to Jiřímu Peňásovi dávno odpustil. Vlastně mě to tehdy pobavilo. Namíchlo jen na moment. Totiž: před třinácti lety jsem napsal pro časopis Týden, který byl ještě práv svého titulu, dneska je z něj pod křídly společnosti Empresa Media Jaromíra Soukupa se stejným jménem měsíčník, což vyhlíží jak z raportu kapitána… Číst dál...

Ad hot

Celoživotní milovník a ovšem i výsostný mistr kašpařin si krátce po osmdesátce střihnul jednu vysloveně brilatní. Jak totiž jinak vnímat 18. července internetový, nikoli za babku předplacený, a se zmatečným nadšením očekávaně vypuštěný stream Boba Dylana Shadow Kingdom? Zhruba padesátiminutový kvazi-koncert… Číst dál...

Ad hot

Až budeš, drahý čtenáři, držet tohle číslo UNI v rukou, už to ono datum nejspíš mine, nicméně o příslovečný fous. Totiž 6. července. Kdy podle dávného zvyku planou na kopcích v českých zemích vatry připomínající poněkud nepříjemný skon jednoho umanutě idealistického kněze. Ale týž den, ovšem o pět set padesát šest… Číst dál...

Ad Hot

Tenhle sloupek vzniká během úvodního dne hokejového mistrovství v Rize, kdy český tým více méně daroval první body Rusům. Totiž mužstvu Russian Olympic Committee (ROC), když jsou ve sportovním světě symboly Ruské federace kvůli státně řízenému dopingu ještě nějaký čas tabu. Tím pádem se také pak aspoň nehrála stalinská hymna (má sice pozměněný text,… Číst dál...

Ad Hot

Až dojdete na konec tohoto čísla, už vám možná poleze Dylan krkem. Ale snad ne. A i kdyby, příležitost velebných kulatin k mozaikovému pohledu na jednu z absolutně nejvlivnějších figur světové muziky posledních šedesáti let z nejrůznějších úhlů si prostě redakce stejně nemohla nechat ujít. A když nebudete… Číst dál...

Ad hot

Kdo v půli března trávil aspoň kus noci u vyhlašování cen Grammy, musel být zaražen vystoupením tanečního ansámblu v čele s raperkou Megan Thee Stallion při nahrávce WAP (což je zkratka raději nekomentovaného termínu Wet As Pussy). Neboť vypjatá a esteticky problematická obscenita tu ve skutečnosti neměla prý být… Číst dál...

Ad hot

Na jméno Chicka Corey jsem asi prvně narazil zkraje podzimu 1969 při dokola opakovaném poslechu čerstvého alba Milese Davise In A Silent Way. Obsahující dle titulu muziku sice sugestivní, ale spíš atmosférickou, žádnou divočinu jako pak Bitches Brew. Propadnout jí bylo snadné. Voněla příchodem jazz rocku, ve světě jazz fusion, nebo jen fusion.… Číst dál...

Ad hot

Uf! To jsem to před měsícem vymňoukl! Domnívaje se, že v prvém letošním čísle UNI najdou eventuální čtenáři text o už vlastně přežitém Trumpově povolebním trucování. Ťukal jsem ho v den vyjádření tzv. volitelů, které má podle dávných tradic 6. ledna akceptovat i Kongres a uznat tak vítěze. Což se i nakonec… Číst dál...

Ad hot

Zrovna když tohle píšu, odevzdávají američtí volitelé hlasy pro příštího prezidenta, a až to budete číst, mělo by být vymalováno i oběma parlamentními komorami. Trump ovšem i pak nejspíš zůstane jako odporně umíněné dítě trvat na svém: Ne a ne a ne a ne! Já jsem vyhrál! Což je nevídaná hrůza. Nejen pro ni… Číst dál...