Tygr v tísni
Každoroční divadelní obcování s odkazem antické dramatiky na jednom z pražských ostrovů nabídlo letos trojdílnou kompozici na oidipovské téma, proslavené Freudovou psychoanalytickou aplikací na rozbor vztahů (nejen) mezi rodiči a dětmi. Sofoklova tragédie je obkroužena prologem a epilogem s texty současných domácích autorek. Ostatně u klasika samotného se hra Král Oidipús objevuje také uprostřed „thébské trilogie“. První díl produkce prezentuje variaci Hany D. Lehečkové @Láios. Oidipovi rodiče prožívají manželskou krizi, reálie jsou současné, i když se z reproduktoru občas ozve hrozivý řev příšery Sfingy, ohrožující Théby. Manžele ztvárňují Jan Meduna a Rosálie Malinská, skotačí mezi nimi i Hermés v podání Denise Šafaříka, který pomocí internetu i jiných vymožeností soudobé komunikační techniky zprostředkovává vládcovské rodině informační servis. Láios popojíždí po trávníku s jakousi multifunkční sekačkou (jde zároveň o dopravní prostředek na velmi krátké vzdálenosti, muž sedí za volantem). Iokasté, pojmenovaná v této hře familiérně Ioky, stále zkouší těhotenské testy, ačkoliv vztah je z hlediska intimních kontaktů již evidentně v troskách. To dovysvětluje informace o tom, že Láios sexuálně zneužil Chrýsippa (syna svého přítele Pelopa), který kontakt nebral jenom jako jednorázové dobrodružství, ke svůdci citově přilnul a po jeho odmítnutí pokračovat ve vztahu spáchal sebevraždu. Jeho otec manželský pár po telefonu prokleje (což zprostředkovává – stejně jako téměř pornografické „senzační odhalení“ – Hermés), kletba obsahuje to, co se později s oběma Oidipovými rodiči stane. Zápletka Láios-Pelops-Chrýsippos se do jisté míry opírá o řeckou mytologii. Manželé však přijímají hrozbu docela bezstarostně, neboť se znovu docela sblížili poté, co těhotenský test konečně „vyšel“. Text je hodně ostrý, přetéká vulgárním slovníkem zejména v popisu fyziologických záležitostí, herci si ovšem vedou znamenitě, figury vykreslují plnokrevně a zároveň s nadhledem, díky hudebnímu vkladu Ivana Achera mají možnost si také zazpívat (vokální výkony se vyznačují vysokou kvalitou). Dryáčnickou hříčku dynamicky zrežírovala Zuzana Burianová. Zvuková stopa, navozující fatální atmosféru, se rozezní naplno, když technická složka inscenace v tempu a přehledně připraví dějiště pro slavnou Sofoklovu tragédii. Jde hlavně o výměnu rekvizit (přibudou mikrofony, doteď se hrálo s dobře nazvučenými mikroporty), sekačka je odtlačena do hloubi ostrova (přírodní scenérie ostatně znamená výraznou estetickou kvalitu této události), ještě bude použita.
