Statutárně první brněnská činohra nijak nezaostává v připomínání otevřených ran současného světa za tradičně experimentálnějšími soubory moravské metropole. Svědčí o tom jak inscenace Vlastenci, hra britského dramatika Petera Morgana, jejímiž „hrdiny“ jsou Putin a Berezovskij, tak původní sžíravá komedie Mešita, pod níž je – spolu s dramaturgyní Olgou Šubrtovou – podepsán Martin Glaser, ředitel Národního divadla Brno. Se svou kolegyní vytvořil již v roce 2014 pozoruhodně kritickou tragikomedii Blackout, a to v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde tehdy působil (spoluautorka se podílí na profilu tamější činohry i nadále).
Podtitul brněnské inscenace Komedie o kulturních válkách vystihuje razantní tematický základ textu zcela výstižně. Začínáme na schůzi obecního zastupitelstva v moravské vísce Levíčko (scénografii kromě nezbytného mobiliáře vytvářejí herci přenášením pevných stvolů slunečnic), kam učitel Robert Krhut (Tomáš David) přináší „senzační“ zprávu a údajně i nabídku. Arabský boháč Džafar Farid hodlá obec fantasticky sponzorovat, neboť v ještě menší sousední vísce vzniknou z termálních pramenů lázně (Spa Mušinky). Postaví se luxusní vily, nová silnice, budou finance na rozšíření školy a tak dále, Farid má jen jednu „malou“ podmínku, aby v Levíčku byla postavena mešita. Radní, nabídkou zprvu mile překvapeni (pěkné herecké příležitosti pro Petru Lorenc, Petra Bláhu a Martina Slámu), začnou při dalším pozvolném diktátu podmínek couvat, ba dost energicky se durdit, šlo by totiž také o to, aby ženy nosily šátky, byla přestěhována hospoda a tak dále. Dochází k prudké hádce, Krhut ji přeruší s tím, že šlo z jeho strany jen o vtip, kterým chtěl otestovat kulturní odolnost i toleranci svých spoluzastupitelů. Ti jsou kolegovým „humorem“ uraženi, hned ovšem přichází další zvrat, ředitel divadla (Petr Kubes) a režisér (Pavel Čeněk Vaculík) přerušují zkoušku, jde totiž o divadlo na divadle.
Zprávy o přípravě novinky Mešita proskočily do médií včetně toho, že má jít o hru provokativní, režisér je zároveň autorem chystané komedie. Tlak na něho – ohledně politické korektnosti – vyvíjejí nejenom ředitel, ale také vždy přizpůsobivá dramaturgyně (Hana Briešťanská). Nadávky a vulgarismy, které se v textu vyskytují, mají být nahrazeny, autor se zprvu brání, pak ale rezignuje, a ukázky toho, jak při temperamentním hereckém projevu vyznívají najednou zcela neutrální výrazy, působí výrazně komicky. (Dramaturgyně: Žádní zasraní čmoudi tam nemůžou zůstat. Režisér: Fajn. Co navrhujete? Dramaturgyně: Občané s tmavou barvou pleti. Herec: Bez zasraných to nebude ono. To pak nemá rytmus žádnej.) Dění na jevišti je prokládáno přenosy z televizního studia, kde dvě divadelní kritičky (profese je tu výrazně „nakopnuta“) jaksi dopředu celou kauzu posuzují. Dočkáme se i další ukázky ze hry, kdy zprvu vtipkující učitel je napaden kolegy jako pedofil, v hodině tělocviku se prý „při záchraně“ žaček nevhodně dotýkal. Dochází k velmi temperamentnímu výstupu, Krhut se brání, především kolega Netušil (Petr Bláha) se vůči němu chová hodně agresivně, pak při „výstupu“ z role si pochvaluje, jak pěkně to zahrál. Tady zase inscenace předestře další témata kulturních válek, spjatých tentokrát s paletou sexuální problematiky.
Hercům v rolích i „rolích“ se daří ve svěžím temporytmu vytvářet na jevišti vztahy mezi jednotlivými figurami, také ty s lehce erotickým podtónem, a to jak vztahy uprostřed připravované hry, tak vztahy – zase s jiným typem sympatií i antipatií – v divadelnickém kolektivu. Charisma figur protagonisté elegantně prostřídávají. Atmosféra kolem přípravy premiéry začíná houstnout, v televizi vystoupí též konzervativní pretendent na funkci ředitele Klenčka (z filmového záznamu Jan Grygar), který horlí proti samotnému titulu i tématu hry, kontruje tím, že publikum by si zasloužilo nějakou pěknou „pověst, událost nebo pohádku z Moravy“. Situace se stále výrazněji zamotává, ředitel je odvolán, na jeho místo nastupuje – zdá se, že s chutí – asertivní dramaturgyně, další komické momenty vnáší do Glaserovy inscenace postava herce Břéti (Bedřich Výtisk), který z vlastní iniciativy obohacuje multikulturní balábile chystané premiéry přeexponovanou postavou Číňana. Premiéru provází skandál, který způsobí agresivní vstup „pobouřených“ diváků na jeviště (jde o kratičkou filmovou rekonstrukci počátku kulturní pohromy, která v roce 2018 blokovala brněnské hostování slovinských divadelníků s Frljičovou inscenací Naše násilí, vaše násilí). Po všech naznačených peripetiích je „zklidňujícím“ ředitelem Moravského národního divadla (tak se kulturní instituce v komedii nazývá) jmenován aktivní staromilec Klenčka.
Inscenace pobavila i znepokojila publikum pardubického Grand festivalu komedie v lednu tohoto roku, jeví se, že od loňské premiéry nabývá Mešita bohužel na ještě výraznější aktuálnosti.