Ve své největším sále, tedy v Divadle ABC, uvádějí Městská divadla pražská další ze svých „velkých pláten“, tentokrát dramatizaci dvou stěžejních románů francouzského naturalisty Emila Zoly Zabiják a Nana, i když titul inscenace nabízí opačné pořadí než na jevišti i v chronologii příběhů. V žánru velkých společenských fresek se již léta daří režiséru Michalu Dočekalovi, připomeňme alespoň v MDP realizované Anděle v Americe či Vojnu a mír. Romány v adaptaci zkušené autorky Ivy Klestilové jsou rozvrženy tak, že jejich fabule je oddělena divadelní přestávkou.
Zabiják alkohol v první části projektu postupně likviduje rodinu klempíře Coupeaua (Aleš Bílík). Ten sice zprvu odvedl z nevydařeného manželství Gervaisu (Ivana Uhlířová) i se dvěma syny, dařilo se jim relativně dobře, ona si dokonce otevřela prádelnu, finančně ji založil soused Gouet (Viktor Dvořák), projevující ženě výraznou náklonnost. Po manželově nehodě – Coupeau spadl ze střechy – to však jde s rodinou z kopce. On se sice ze zranění vykřeše, začíná však ve společnosti svých kumpánů stále více propadat alkoholu, což postihne později i Gervaisu. Výraznou součástí scénografických efektů Dragana Stojčevského je nepřeberné množství prázdných zelených lahví, protagonisté je rovnají, přemisťují, sedají či padají do nich. Dcera alkoholem postupně devastovaných rodičů Nana (Karolína Knězů) vmete jednou matce do tváře „Já neskončím jako ty! Já budu bohatá!“ Tento „slogan“ se objevuje i jako leitmotiv na obálce programové brožurky. Alkohol oba rodiče v podstatě zabije a oba postupně umírají.
Nana to o několik let později rozjede ve velkém stylu, jako herečka i jako rafinovaná, ba „vyděračská“ kurtizána. Stojí za zmínku, že tento zolovský osud zpracovali v českém divadelním prostředí v roce 2005 pro Městské divadlo Brno jako muzikál Milan Uhde a Miloš Štědroň. V pražské inscenaci zůstala jenom Karolíně Knězů její role z první části, všichni herci ze „Zabijáka“ vystupují i nadále, mají však na starosti jiné interpretační úkoly. Nana zprvu nechce podlehnout obchodování s vlastním tělem, k němuž ji nabádají její komorná Zoe (Ivana Uhlířová) i kolegyně z kabaretu Triconka (Dana Batulková). Vydělat víc si však potřebuje také proto, aby mohla platit paní Leratové (Eva Salzmannová), která se stará o Nanino nemanželské dítě. Je žádanou milenkou mnoha mužů, vydírá je, některé přivede do záhuby, o majetek například připraví hraběte Muffata (Petr Konáš), k sebevraždě dožene mladého Jiřího Hugona (Vojtěch Franců). Ani její konec není záviděníhodný.
Dočekalova inscenace hýří množstvím jevištních nápadů, někdy je jich možná příliš. Herci se občas stylizují do voicebandového chóru, přičemž jim k odosobnění od původních rolí z příběhu poslouží i masky. Na jevišti je zbudován mělký vodní příkop, do něhož protagonisté, zvláště při zobrazení alkoholického potácení, padají, hladinu však také občas počechrá eroticky rozdováděná Nana „sado-maso“ bičíkem do té míry, že kapky dopadnou i do první řady (seděl jsem ve druhé, takže efekt mohu dosvědčit). Rafinovaně se pracuje také s promítací a jindy průhlednou stěnou, zahlédneme na ní vodní odraz, rozvíjející se poupata, ale také „právě vznikající“ verše z finále Apollinairova Pásma v Čapkově překladu, které herci souběžně deklamují. A občas se téměř na celý horizont promítnou dobové rodinné fotografie, nejspíš z 19. století, kdy Zolovy romány vznikly. Jako výrazný scénografický prvek funguje moderní pračka (Gervaisa přece vlastní prádelnu), z jejíhož „okna“ také vykukují různé jednající postavy, ve druhé části je nezbytná pomůcka domácností položena naležato, trůní na ní občas na polštářích usazená Nana, ale očistné zařízení zakrývá také sexuální hrátky, občas se nad pračkou objeví milostně propojené ruce, někteří pánové se pak – již pro publikum zviditelnění – chvatně zapínají.
Inscenaci zdobí nadprůměrné herecké výkony, na což jsme si už rádi přivykli v inscenacích MDP, především v těch Dočekalových. Mladý talent českého jeviště Karolína Knězů se v roli Nany proměňuje z protivného děcka v divoce nespoutanou milostnici, i její fyzické nasazení je ohromující. Nikdo z účinkujících není jenom do počtu, všichni vytvářejí věrohodné charaktery. Připomeňme tedy ještě Denisu Čapkovou, Marii Annu Myšičkovou, Evellyn Pacolákovou, Hanuše Bora, Milana Kačmarčíka a Tomáše Krutinu.
Dění na jevišti se vyznačuje výraznou vypjatostí, ta chvílemi ovšem i poněkud unaví. Při nabízející se otázce, proč dnes převádět na jeviště Zolu, zůstávám poněkud na rozpacích, ovšem kolonku „vhodné k maturitě“, kterou především velké divadelní domy v poslední době v anotacích uvádějí, naplňuje projekt dokonale.