Ondřej Novotný: Teritorium/Divadlo X 10

V rámci letošního festivalu příští vlna/next wave se brzy po premiéře představila novinka Divadla X 10, tragédie na antické motivy Teritorium, jevištní dílo Ondřeje Novotného v režii Jana Friče. Novotný působí v „iks desítce“ jako dramaturg, má za sebou ovšem už poměrně bohatou uměleckou dráhu. Stál u zrodu punkové kapely Vyčůrat a spát, také u vzniku alternativní divadelní formace DʼEpog. Kromě toho je autorem několika dramatických textů, které realizovalo především brněnské Divadlo Husa na provázku. Z jeho dosavadní tvorby jsem ocenil jiskřivě básnivou hru To léto (uvedenou v roce 2011 právě Provázky). Prezentaci jeho sdružení Masakr Elsinor, v němž i vystupoval na jednom z předchozích next wave festivalů, zato považuji za jednu z nejvýraznějších „bejkáren“ (jak se mezi divadelníky říká zcela vykloubeným odvazům), které jsem kdy viděl (zmínka je v UNI 2015/10, J. K.: Zvrhlosti a imaginace).

 

K archetypálnímu tématu, spjatému s Agamemnónem, Klytaiméstrou a jejich dětmi, má velmi blízko režisér Jan Frič (v Divadle Na zábradlí nastudoval v roce 2011 výraznou inscenaci Orestek na motivy z Eurípida, v A-studiu Rubín pak loni hru Lucie Ferenzové Anti-Gone: Blackout). Herec Tomáš Petřík, který v Novotného novince ztělesňuje Agamemnóna, už tutéž postavu vytvořil před dvěma lety v první inscenaci tehdy začínajícího zářijového projektu Antická Štvanice. Myslím, že zkušenost obou se pozitivně promítla do suverénně prezentované inscenace. Jaký úsek antického mýtu Novotný modernizoval? Klytaiméstra (Lucie Roznětínská) očekává se svým milencem, místodržícím Aigisthem (Jan Grundman) návrat svého manžela, vladaře Agamemnóna (Tomáš Petřík), a chystají se, že ho zavraždí. O usazení do současných reálií napovídá hned zkraje fakt, že Aigisthos vyčítá své milence sezení u psychoterapeuta, která jí nepomáhají. Napjaté očekávání manželova (i otcova) příjezdu občas rozptýlí svými dětskými starostmi dcerka Agamemnóna a Klytaiméstry Chrýsothemis (Hynek Chmelař). Vladař se vrací se svou „adoptivní dcerou“ Kassandrou (Marie Švestková), sděluje své ženě, že nepřistál jak se sluší a patří na letišti, ale překonával se svými lidmi složité překážky na hranicích – současná migrantská problematika je tak naservírována zcela bez okolků. Že se pohybujeme v souřadnicích dneška, připomene i vzpomínání obou manželů na první sex na studentské koleji pod portréty Che Guevary, Ulrike Meinhofové, Matky Terezy či Václava Havla (ještě obsáhlejší výčet ikon naznačuje výrazné historické rozostření celé modelové situace). Migrantská problematika tvoří vlastně základní podloží už tak dost napjatého a k mnohonásobné tragédii směřujícího propletence intimních vztahů.

 

Agamemnón dává najevo, že „jeho lidé“ jsou v záloze připraveni na různé eventuality, takže vražda, která je na něm nakonec přece jen vykonána, vede k mnohem třaskavější situaci, než by byl odchod, na němž se během vypjatého dialogu s Aigisthem domluvil. Ten ho viděl při koitu s Kassandrou, z čehož vyplynulo, že si chlapi ohledně své sexuální morálky nemají vlastně co vyčítat. Všechny peripetie poutavě zkonstruovaného dramatu prozrazovat nebudu, připomenu jenom, že prostor DUP 39, toto nové působiště formace X 10 (předtím hráli ve Strašnickém divadle) je výtvarníkem Martinem Chocholouškem nápaditě „osazen“. Sprchový kout, sedačka, o devadesát stupňů pootočená velká fotografie již mrtvé dcery vladařského páru Ifigenie (zahynula při bombovém útoku), podlouhlé korýtko s vodou a stěna s očíslovanými skříňkami jako v úschovně zavazadel, z nichž lze vyjmout občerstvení, ale kam chodí též „malá“ Chrýsothemis spát, tvoří prostředí výstřední a přece přirozené. Kostýmy jsou hodně stylizované, převažuje bílá barva, také však nelze opomenout drastické detaily jako červený rozkrok na kalhotkách Kassandry, zdůrazňující její mládí, charakterizované první menstruací. Z herců působí nejvýrazněji právě Tomáš Petřík, jehož Agamemnón je k smrti unavený a přesto se snaží zachovat vladařskou image, zdá se, že má i epileptické problémy, při sexuálním podlehnutí Kassandře zcela ztrácí hlavu a jedná jakoby „v rauši“. Rovněž Roznětínská, Grundman i Švestková představují své postavy ve věrohodných verzích, bizarnost mnohoznačné jevištní situace stvrzuje malá dívka Chrýsothemis v dětských šatečkách na těle ne již úplně mladého Hynka Chmelaře (ročník 1965), který je navíc neoholený, má nasazeny neforemné brýle a co chvíli si zapálí cigaretu. Výrazná tělesnost, která inscenací prostupuje, se občas pohybuje po hraně únosnosti. Ne při vynalézavě realizované verzi sexu mezi Agamemnónem a Kassandrou, zato při společné masturbaci Kassandry a Chrýsothemis (pod kalhotkami a pod sukničkou), navíc při vědomí, že děvčátko je vlastně chlap.

 

Text oplývá množstvím filozofických i politických tezí, jsou však do celku zabudovány ústrojně a zprostředkovány rodinnou tragédií nabývají na účinnosti, jakou taková lektura na jevištích většinou nedosahuje. Do celku výrazné, eticky apelativní a múzické inscenace mně nezapadla jen finálová sebekastrace Aigistha, pronásledovaného „stínem“ svého otce. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *