Stephen Adly Guirgis: Parchant v klobouku/Buranteatr Brno

Plakát na brněnskou inscenaci newyorského dramatika S. A. Guirgise Parchant v klobouku (Motherfucker with the Hat, 2011) naznačuje, že půjde o drsnou záležitost. K fotce protagonisty Michala Isteníka v rozhněvaném gestu přibyly neumělé malůvky s akcentací ikonek pohlavních orgánů, známých z veřejných pisoárů. Samotný představitel hlavní role Jackieho se před hostováním v Praze nechal slyšet, že tak sprostý text jako herec v ústech ještě neměl.

 

Isteník zažívá momentálně obrovský nárůst popularity (díky televiznímu seriálu Most!), což jistě přispělo ke dvěma vyprodaným pražským reprízám, ačkoliv jiná, již několikaletá letní hostování souboru v Praze vykazují návštěvnost spíš solidní než takto totální. Zmiňovaný herec vytváří ovšem bez ohledu na čerstvý status televizní celebrity znamenité jevištní kreace již od počátku své profesionální kariéry, spjaté zkraje především s Buranteatrem. I v této inscenaci jeho um z pětice představitelů výrazně vyčnívá.

O co v té „sprosťárně“ vlastně jde? Vztahová tragikomedie nenabízí obzvlášť překvapivou fabulí, nezkušeného diváka může šokovat extra peprný slovník, ocitáme se totiž v nepříliš kultivovaném prostředí. Jackie se vrací „z lochu“ ke své partnerce Veronice (Diana Velčická), ta hned v úvodní scéně, kdy telefonuje se svou matkou, „sjíždí lajnu“. Vítá se s Jackiem, který kromě kytice přináší i zprávu, že hned po propuštění získal zaměstnání. Zatímco se Veronika před chystanými milostnými hrátkami sprchuje, její partner začne v bytě zběsile čichat odér jiného muže, navíc narazí na odložený klobouk, který jemu rozhodně nepatří. A rozjede se – pak už během celé hry – sled vypjatých dialogických střetů. Po nějaké době zjistíme, že tím, kdo v době Jackieho věznění oblažoval jeho partnerku, je jeho přítel – a ručitel za chování propuštěnce – Ralph (Lukáš Rieger). Podváděnému to vlastně vyzvoní Ralphova žena Victoria (Kateřina Veselá), a to v situaci, kdy Jackieho marně přemlouvá k pohlavnímu styku (vždyť přece v té době se nejspíš odehrává stále ještě živý poměr obou jejich oficiálních partnerů, tak proč to nerealizovat taky). Rozezlený a impulsivní Jackie prohlašuje, že Ralpha zabije, jako pomocný mstitel se mu nabízí jeho bratranec Julio (Vojtěch Blahuta), přes jehož postavu (jazyk obohacený španělskými výrazy, příprava pikantních pokrmů) vyniká ukotvení příběhu v komunitě Portorikánců. Julio je chlapík s rozostřenou sexuální identitou, sice ženatý, ale sám několikrát naznačuje, že býval dříve, nejspíš oprávněně, považován machistickými druhy za „přihřátého“. Další sled děje, spějící k deziluzivnímu, i když víceméně otevřenému finále, ponechme zahalený tajemstvím.

 

Režisér Mikoláš Tyc rozehrává vztahový propletenec na scéně, jíž výtvarník Jaroslav Záděra vtiskl sice jednoduchou, ale zároveň až příliš konvenční podobu (střídají se byty Veroniky, Ralpha a Julia se základním mobiliářem i plakáty na stěnách). Inscenace stojí a padá s robustním a dynamickým Isteníkovým výkonem, jeho Jackie překypuje vztekem, ale také dobrou vůlí i snahou o zachovávání základních morálních principů, i když pochopitelně není žádný anděl a má za sebou podobně jako Ralph promiskuitní epizody. Isteník je neodolatelný v situaci, kdy se brání Victoriině ataku, už už se na ni vrhá, když mu však dotyčná sundává tričko, aktivní být přestává a z jejího objetí se vymaňuje (tato situace má pak ještě repetici a tím se násobí její komický účinek). Ralph v uměřeném a inteligentním podání Lukáše Riegera prezentuje zprvu moralistní postoje, když však musí před svým chráněncem přiznat barvu o poměru s Veronikou, začne své i Jackieho chování cynicky komentovat a takto „filozofuje“: „Ty máš péro, ona díru, a tak jste si pár hodin dělali bene, protože to bylo příjemný! Co je na tom, a proč by měl někdo – kdokoli – žít podle nějakejch blbejch zásad, který nemají smysl, protože všichni stejně umřeme.“ Vojtěch Blahuta se – alespoň v mnou zhlédnuté repríze – v roli Julia výrazněji rozehrál až po přestávce, dojemná byla scéna, kdy vzpomínal, jak mu ještě v prepubertálním období bratranec psychicky pomohl. Po krátkém zaváhání se k němu totiž vrátil poté, co byl Julio vrstevníky předem vyloučen z party, když šli hrát „flašku“. Dámy mají v inscenaci, alespoň podle intenzity jejich kreací soudě, méně prostoru, Kateřina Veselá věrohodně přiblížila oprsklou sexuální loudilku, matnější výkon Diany Velčické v partu Veroniky vykazoval rezervy ve zvládnutí jevištní mluvy. Za bonus inscenace považuji šťavnatý a vynalézavý překlad Pavla Dominika.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *