Filmové horory nesleduju, obzvlášť pak ty s „nemrtvými“ nebo vlkodlaky. Jen občas cosi na pár minut zahlédnu, zdá se mi to v zásadě dost pitomé, a tak to zase vypnu. Tudíž se v téhle specifické kategorii prakticky vůbec nevyznám. Přitom se v ní možná čas od času objevují nové prvky, ozvláštňující, nečekané. Případně dokonce vtipné. Jenže něco takového jsem naposled zaznamenal před dvaačtyřiceti roky u Jacksonova klipu k songu Thriller: „I’m not like other guys“. Svatá pravda, Michaeli! V řadě ohledů. Ale celkem fajn byl i o deset let mladší Coppolův Dracula. Zvlášť moment, když Gary Oldman nepozorovaně olízne lehce zakrvácenou břitvu Keanu Reevese!
Ale zpět. I když jsem v hororové disciplíně takřka nepopsaným listem, asi by se mi přece doneslo, kdyby se někdy upíři vyskytovali okolo dávných mississippských bluesmanů. Což se děje v čerstvém a v tuzemské distribuci běžícím titulu Sinners, česky Hříšníci. Kde je krvežíznivých potvor i bluesové muziky spousta. A na soundtracku k dílku režiséra Ryana Cooglera, odehrávajícímu se roku 1932 ve městě Clarksdale a okolí, se podílela řada zvučných jmen: Alvin Youngbood Hart, Cedric Burnside, Brittany Howardová, Eric Gales, Rhiannon Giddensová, Bobby Rush, Layla McCallaeová, Christone „Kingfish“ Ingram a další. Dokonce in natura v poněkud nadbytečném epilogu na chvilku i Buddy Guy. A ve studiu hrál na bicí nečekaně Lars Ulrich! Tedy nečekaně pro toho, kdo jako já netušil, že tvůrce místy hodně kolážovitého soundtracku, Švéd Ludwig Göransson, v dětství poslouchal jako divý Metallicu.
Nebudu samozřejmě prozrazovat děj. Jen poznamenám, že se tu neodbydou žádná jednotlivá hudební čísla jako třeba v Blues Brothers. I že dojde také na irský folk, rodnou muziku ústředního krvesaje. Jak známo, temné síly mají v bluesové mytologii pevné místo. O legendárním Robertu Johnsonovi i jeho jmenovci Tommym se přece tradovalo, že uzavřeli smlouvu s ďáblem. A proto hráli tak oslnivě právě v časech, do kterých jsou Sinners situováni. Že se tehdy v oblasti mississippské delty ovšem potulovali vedle čertů také upíři, v tomto případě na bluesové hudbíře a okolní hříšnou čeládku přímo cílící, o tom etnomuzikologové doposud mlčeli. Však tomu také nevěřte. Ale film přinejmenším místy celkem pobaví. A je svým způsoben v hororovém ranku nejspíš originální.