Tvorba dvaapadesátiletého francouzského režiséra Alaina Guiraudieho není v České republice příliš známa. V 90. letech minulého století natočil tři krátkometrážní snímky, které se vyznačují svérázným humorem. Ve filmu Les héros sont immortels (1990) vystupují dva mladíci, kteří sedí na náměstí, diskutují spolu a čekají na třetí osobu, která má zafinancovat provoz jejich časopisu. Snímek Tout droit jusqu’au matin (1994) se soustředí kolem nočního hlídače, který udržuje pořádek v centru města. Vrásky mu přidělává zejména malíř, jenž chce celé město natřít načerveno. Děj filmu La force des choses (1998) se točí okolo tří bojovníků, kteří se v lese snaží najít dívku unesenou banditou. Ve všech třech filmech ale pod nánosem humoru leží jakási zvláštní naléhavost, ať už se to týká ambicí lidí, smyslu práce nebo lásky. Středometrážní film Du soleil pour les gueux (2001) stloukl další prvky, které jsou pro Guiraudieho charakteristické. Snímek vypráví o kadeřnici, která pomáhá pastýřovi najít ztracené stádo. Na cestě se opakovaně setkávají s banditou a lovcem odměn. Příběh místy připomíná romantický film, jindy se stočí směrem k filozofickému eseji a někdy se promění v anarchistickou komedii. Režisér nezapře svou fascinaci podivínskými samotáři a drsnou krajinou, tematizuje lidskou sexualitu, jeho představivost kypí bizarními nápady, což utváří naprosto svébytné univerzum. Za jeho nejvýznamnější film je považován Neznámý od jezera (2013), který obdržel na festivalu v Cannes cenu za nejlepší režii.
V Guiraudieho novém filmu Stát pevně prochází scenárista Léo (Damien Bonnard) tvůrčí a osobní krizí. Jednoho dne se vypraví za vlky do divoké přírody, ale místo nich objeví Marii (India Hairová) a jejího excentrického otce (Raphaël Thiéry), kteří bydlí na statku. S Marií naváže komunikaci a následně vztah, ze kterého vzejde dítě. Marie, jež už je dvojnásobnou matkou, ale není schopna o další dítě pečovat, od Léa odchází a ponechává mu je. Léo se chce s otcovskou rolí vypořádat se ctí, ale počíná si nakonec stejně neúspěšně jako v osobní či tvůrčí rovině.
Soudě podle obsahu, čtenář by se mohl domnívat, že Guiraudie ochabl, ale zdání klame. Francouzský režisér opět vytváří zcela specifický svět, který se řídí podle jiných zákonů než v běžných filmech. Tu se svět mění v magickou cestu (Léo navštěvuje lesní terapeutku), tu si nezadá s absurdní komedií (Léovi neustále volá kolega a ptá se ho na to, jestli má scénář hotový; kolegovi dojde trpělivost a začne ho nahánět osobně), tu se proměňuje ve vážné drama, které nevybíravým způsobem zachycuje Léovu bezprizornost a pendlování mezi různými místy. Je zde také nemalý počet provokativních a pro někoho jistě šokujících momentů, na jejichž základě může divák film odsoudit. Pod tou mazlavou slupkou se však ukrývá niterné drama muže, který se ocitá v tíživé situaci a který neví, jak se z ní vymanit. Stačí ji sloupnout a užívat si svět, jak ho stvořil Alain Guiraudie.
Francie, 2016
Martine, proč Tvoje příspěvky končí 06/2017? Potom se zastavil čas? Piš dál, ať mám co číst.
Anna Malínská