Horko, dusno, záře a nemožnost kamkoli se vydat. Nízkorozpočtový celovečerní debut Brutální vedro ztvárňuje neutěšitelnou frustraci ze světa. Ten se vlivem klimatických reakcí doslova mění před očima. Jeho autorem je začínající režisér, scenárista a absolvent katedry dokumentu na FAMU Albert Hospodářský. Snímek silně rezonoval nejen s mladým publikem letošního karlovarského festivalu – díky tomuto úspěchu si také zasloužil Zvláštní uznání poroty sekce Proxima. Soutěž Proxima je prostorem pro ocenění inspirativních tvůrkyň a tvůrců, kteří ztvárňují originální témata a hledají neotřelou filmovou formu.
Apokalyptický příběh se odehrává v současném Česku. Všechno je, jak má být, kromě faktu, že se k planetě Zemi řítí odštěpený fragment Slunce, který ji za třicet let možná mine a možná taky navždy zahubí. Kromě permanentní nejistoty o budoucnosti lidstva tento přibližující se objekt způsobuje také rekordní horka ve všech zemích. Přestože úvodní rámování filmu slibuje dystopickou podívanou, hlavní pointa směřuje do mnohem méně exotických témat. Protagonista Vincent (Vincent Hospodářský) se nachází ve stavu existenciální úzkosti. Právě spalující žár ho přiměje vydat se za přáteli na chatu v lesích.
Motiv útěku z nesnesitelné tísně rozpáleného dusna města, úmorného trmácení a horkem udolaných těl se nese i Vincentovou následující cestou. Kromě extrémních teplot sluneční úlomek zapříčinil i „změknutí“ mozků. Kolemjdoucí se pod jeho vlivem chovají podivně a odtažitě. Lidé se ocitli na pokraji vlastního zániku a doposud platná společenská pravidla přestávají platit: strojvedoucí se zasní a nikde nezastaví, žena na autobusovém nádraží žadoní o sex, dva hospodští povaleči přejdou od konverzování nad pivem k dojemnému mazlení. Rozpačité komediální epizody jsou nahodile vršeny na sebe, pojí je pouze nevýchodnost nastalé situace. Není útěku, nikdo neví, jak se má chovat, co se svým životem. Brutální vedro není filmem dodávajícím naději, naopak je to vyjádření té nejhlubší klimatické skepse a rezignace. Pro Zemi není žádné možné východisko.
S fatální rezignací přišlo do tohoto světa i lidské odcizení. Přetrhávající upocená výheň je přímo nabitá tělesností a sexualitou. Kamera urputně snímá pot a fyzický diskomfort. A přesto jsou si lidé ve svých letargických rozhovorech tak vzdálení. Jako by to nesnesitelné vedro vedlo k sobectví a nevšímavosti. Kontrastní je pak všudypřítomné televizní vysílání, které neúnavně hlásá zkazky o nutné naději a semknutí proti klimatickým změnám.
Síla Brutálního vedra netkví v jeho fantastičnosti, naopak svou příběhovou umírněností děsivě připomíná to, co už divák dávno zná na vlastní kůži. Film měl premiéru letos v srpnu, kdy padaly tuzemské i světové teplotní rekordy. Vše nasvědčuje tomu, že pro mladou generaci tvůrců už nemá smysl tvořit o naději do budoucna. Klíčovým je v dnešních časech ztvárnění vlastní environmentální úzkosti, na kterou bohužel neexistuje žádný účinný lék.
Anna Šípová