Distribuční společnost Film Europe uvádí do českých kin italskou výpravnou kostýmní podívanou Caligula (Caligola, 1976) Tinta Brasse, která má u nás po mnoha letech od svého vzniku opožděnou kinopremiéru. Naši diváci měli oficiálně poprvé možnost zhlédnout Brassův film již v roce 1993, kdy ho na VHS uvedla do videodistribuce společnost Intersonic. Nyní se k nám po uvedení v televizi i několika vydáních na DVD nosičích vrací v nové, rozšířené verzi z roku 2023, kterou americký hudebník, spisovatel a historik výtvarné kultury Thomas Negovan sestavil z původního a nepoužitého několikahodinového materiálu natočeného Tintem Brassem. Jedná se o anglicky dabovanou verzi s českými titulky o stopáži 178 minut, ve které bude mít publikum možnost vidět dosud nezařazené scény a záběry představující původní tvůrčí záměr režiséra. Celý projekt provázely od jeho počátku rozmanité komplikace.
U Brassova snímku se mnohdy mylně uvádí rok vzniku 1979 (někdy také 1980), ale jedná se pouze o rok distribuce, kdy vstoupil do italských i zahraničních kin. Natáčení začalo již v září roku 1976 v Římě původně jako italská produkce Franca Rosselliniho, kde byl Brass již několikerým osloveným a finálně potvrzeným režisérem. Celý projekt vycházející ze scénáře amerického spisovatele a scenáristy Gora Vidala měl původně režírovat jako historickou televizní minisérii Roberto Rossellini, ale k této realizaci nakonec nedošlo. Poté, co režii odmítli americký filmař John Huston a italská režisérka Lina Wertmüller, přijal nabídku Tinto Brass, který již předtím propojil historické pozadí vyprávění s erotikou ve snímku z prostředí nacistického nevěstince Salon Kitty (Salon Kitty, 1975). K erotice zasazené do období fašismu se režisér později vrátil například v La chiave (Klíč, 1983).
Brassův film, který vstoupil do italských kin v roce 1979, byl již po několika projekcích v Meldole, Alessandrii a Římě zcela stažen z distribuce a označen italskou prokuraturou a justičními orgány za obscénní. Americký koproducent Bob Guccione ze společnosti Penthouse, který od začátku požadoval pro film explicitní sexuální scény s prvky hard erotiky, společně s italským tvůrcem Giancarlem Luiem dotočil k Brassově filmu nový materiál. Brass, jenž nakonec nebyl Guccionem připuštěn k finálnímu střihu a postprodukci, se od této verze zcela distancoval. Vznik snímku ovšem provázely daleko rozsáhlejší produkční komplikace i spory některých herců a tvůrců participujících na tomto projektu. Původní italskou stylizovanou podívanou s dekoracemi a kostýmy Danila Donatiho a lyrickou melancholickou hudbou Bruna Nicolaiho v různých kontrastech nasnímal kameraman Silvano Ippoliti.