ENNIO: Giuseppe Tornatore

Itálie / Belgie / Nizozemsko / Japonsko, 2021

Skladatel, dirigent a aranžér Ennio Morricone se stal během své dlouhodobé a velmi produktivní kariéry synonymem pro italskou kinematografii, jejíž filmy rozvíjí svým specifickým hudebním jazykem. Pro široké publikum představuje Morricone nejznámějšího skladatele italské filmové hudby, jehož široký profesní, žánrový a oblastní záběr zdaleka přesahuje hranice jeho hlavního zaměření. Režisér Giuseppe Tornatore, který patří k tvůrcům, s nimiž Morricone spolupracoval nejčastěji, se rozhodl natočit o skladateli rozsáhlý biografický dokument. Ten je do velké míry odrazem knižní publikace ve formě rozhovoru Ennio. Un maestro vydané v roce 2018, v níž Tornatore v časové chronologii a ucelených tematických cyklech vyzpovídá Morriconeho z dlouholetých životních a profesních zkušeností. Kniha se tak stala vstupním materiálem k podobně chronologicky vedenému dokumentárnímu portrétu hudební osobnosti. 

Filmová biografie skladatele je v pojetí režiséra několikaletou badatelskou prací přenesenou do interpretačního dokumentu, v němž se prolínají dvě hlavní linie nahlížející Morriconeho život a tvorbu. Tou první jsou rozmanité dobové záběry z jednotlivých období jeho kariéry pocházející z reportáží, televizních záznamů či jiných dokumentů, zatímco druhá rovina sleduje orální historii a svědectví z pohledu Morriconeho spolupracovníků a přátel. Tornatore se zaměřuje především na období 60. a 70. let 20. století, které bylo v rámci autorova vývoje a formování hudebního jazyka i kompozičních technik klíčové a dokumentuje ho na ukázkách z italských a zahraničních snímků reprezentujících různé přístupy k hudbě. Tornatore klade velký důraz i na populární žánry italské kinematografie, především pak italské westerny, které přinesly Morriconemu mezinárodní popularitu a výrazně vzbudily zájem o jeho hudbu také mimo Itálii.

Dokument divákovi otevírá rozmanitou šíři Morriconeho filmové i nefilmové tvorby zahrnující rané aranžování a skládání popových písní, působení v avantgardním sdružení Nuova Consonanza, symfonické experimenty, komorní kompozice i dlouhé koncertní období. Tornatoreho časosběrný snímek vznikající postupně v letech 2014 až 2020 tak představuje publiku na první pohled nepatrnou, avšak zcela ambivalentní pozici skladatele v italské kinematografii a filmovém průmyslu. Morricone prakticky od počátků své tvorby osciloval mezi dvěma odlišnými světy: populárními žánry pro široké publikum a festivalovými snímky intelektuálních filmařů, přičemž obě tyto linie se v případě některých filmů vzájemně prolínají a vytvářejí kompromis mezi napínavou a náročnou podívanou. Právě z této kulturní ambivalence a významových paradoxů dokázal Morricone vytěžit všechny tvůrčí možnosti a dosáhnout komplexní ucelenosti jeho hudby.    

 

Přidat komentář