Nový snímek kanadského režiséra Brandona Cronenberga Infinity Pool byl představen na letošním karlovarském festivalu v sekci půlnočních filmů. A to zřejmě pro svou hororovou a zneklidňující podívanou. Brandon Cronenberg je synem slavného Davida Cronenberga, a rozhodně nezapírá, že jde v otcových šlépějích. Ten je jedním z průkopníků žánru body horor, jehož morbidní fascinace narušováním tělesné integrity, nemocemi a mutacemi děsí diváky do té nejvyšší míry. Ve stejném stylu se nese i letošní Infinity Pool.
Exkluzivní exotický resort obklopený modravým mořem a rozpálenými skálami poskytuje hostům všechen myslitelný luxus – ale jen v bezpečí oploceného a hlídaného areálu. Spisovatel James a jeho partnerka Em tu, stejně jako ostatní západní turisté, tráví dovolenou v nevědomosti, co se skrývá za ostnatými dráty. Absence jakéhokoliv zájmu o životy místních, kteří žijí v diktátorském režimu a bídě, vede hosty k dehumanizačním postojům a předsudkům.
James se v resortu spřátelí se skupinou uvolněných a nevázaných pravidelných návštěvníků. Spolu podnikají, po řádném podplacení strážců, zakázané výpravy mimo areál. Při jedné takové výpravě opilý James za volantem srazí a na místě zabije kolemjdoucího vesničana. Ve vyhrocené hádce se skupina rozhodne nezavolat policii a rozjede se zpět do hotelu. I tak následuje Jamesovo zatčení a druhý den je odsouzen dle místních zákonů k trestu smrti, vykonaném rukou nejstaršího syna zesnulého. Z důvodu podpory turismu ale stát umožňuje bohatým cizincům zhotovení jejich přesného lidského klonu (včetně myšlenek a vzpomínek). Podmínkou je, aby odsouzený sledoval „vlastní“ popravu.
Existenciální rozkol, kterému James čelí, ho vede k ještě větším zvěrstvům a přestupkům. Z těch se ale vždy, i se skupinou přátel, vykoupí. Oddělení vlastního já od následků trestu má demoralizující účinek a chytře satiricky ilustruje morální bahno bohatých. Jejich neomezená moc, kterou zajišťují peníze, je schopná zbavit člověka všech zábran a z pobytu se stává totální all-inclusive.
Kritika vyprázdněného overturismu, který sponzoruje diktátorský režim, ale zároveň většinovému obyvatelstvu nepřináší nic kromě frustrace ze zabírání půdy a zvyšování ceny života, je aktuální. Ve snímku je sice nastíněn fiktivní stát, na koprodukci a exteriérech se ale podílelo Chorvatsko, v kterém jsou problémy s negativním dopadem turismu alarmující. Stejně tak i v Infinity Pool se místní bouří a pořádají teroristické výpady na poklidné a idylické pláže.
Snímek se pohybuje mezi dvěma rovinami: společensko-kritické a hororově-existenciální. Ta druhá, zřejmě pro svou vulgární atraktivitu, převáží, a divák sleduje totální rozpad Jamesovy osobnosti. Do pozadí naopak ustoupí satirická nota, což rozhodí počáteční pevné ukotvení snímku, který se postupně rozpadá v sérii epizod s nejasným cílem. I přes tento nekoncepční scénář je Infinity Pool strhující antirelaxační letní podívaná, která vyslovuje nepříjemné otázky o naší západní identitě a její zvrácené povaze.
Anna Šípová