Srdcová královna: Režie May el-Toukhy

Dánsko / Švédsko, 2019

Srdcová královna je druhý celovečerní snímek dánské režisérky egyptského původu May el-Toukhy, která debutovala před pěti lety romantickou komedií Dlouhý příběh ve zkratce. S těžším žánrem sociálního dramatu se vloni popasovala skvěle právě Srdcovou královnou, kterou premiérově uvedla na festivalu Sundance, kde získala cenu diváků za nejlepší světový hraný film. Dánsko-švédská koprodukce zamířila do českých kin 16. ledna 2020.

Režisérka se rozhodla na filmová plátna přenést nový pohled na tematiku lásky a vztahů. Přišla s příběhem právničky Anne, ve které doslova exceluje skvěle přirozená a bezcharakterní Trine Dyrholm (za roli získala nominaci na Evropských filmových cenách), která žije spořádaný život se svými dvěma dětmi a manželem Peterem. Teď byste možná čekali, že Anne například potká kolegu právníka, se kterým manžela podvede, ale tak nudnému motivu se el-Toukhy úspěšně vyhýbá. Postavou, která Annin vztah s Peterem rozvrátí, je velice netradičně Peterův syn z předchozího manželství, sedmnáctiletý Gustav.

Karty jsou rozdány, může se začít hrát. Poprvé divák vidí, že se mezi Anne a Gustavem začíná odvíjet ještě jiný druh vztahu, tematicky při rodinné hře na schovávanou, která je tak trochu nepřímým úkazem toho, jak se asi jejich tajný vztah bude odvíjet do budoucna. Manžel je za pikolou, Anne a Gustav jsou spolu schovaní za stromem. Gustav vyběhne první a tátu zapiká. Anne se schovává dál. Na první pohled tato absolutně nepodstatná scéna určí vývoj následujících několika desítek minut, které přesně kopírují vývoj nevinné schovávané. Takových scén obsahuje Srdcová královna mnohem více a hraje vlastně na schovávanou i s divákem, který může jednotlivé souvislosti příběhu hledat a spojovat je navzájem.

Skvěle pracuje el-Toukhy i s vývoji a motivacemi charakterů. Zatímco Gustav je vyobrazený jako živelný a nespoutaný mladík, který ještě poznává život a ochutnává ho plnými doušky, Anne je spořádaná úspěšná právnička, mající své zásady. Annin manžel je úplně stejný jako ona, možná jen více snobský. Bereme-li problematického Gustava čistě jako charakter postavy, nemuselo by být jasné, proč se do něj Anne zamiluje. Celý příběh je potřeba nahlížet komplexněji a postavy chápat v kontextu. Pak je jasné, že jejich sexuální vztah zároveň působí jako pomsta a únik. Gustav se mstí, že ho otec kdysi opustil a nechal s matkou. Anne uniká před nudným životem s manželem snobem. Charaktery mají svůj přirozený vývoj, divákovo myšlení se u hlavních dvou postav ale zajímavě protočí. Zatímco Gustava divák nejdříve viděl jako nabubřelého puberťáka a Anne jako starostlivou maminku, postupem času ho začíná víceméně litovat a Anne se v jeho očích stává sebestřednou a bezcharakterní mrchou.

Vztah milenců je vyobrazen drsně, krutě a nespoutaně. Neklade si absolutně žádné hranice při zobrazování sexuality, nechává ze sebe postavy strhat všechno oblečení a zobrazuje i ztopořený penis sedmnáctiletého Gustava. Zdůraznění závažnosti tématu zároveň podporuje i občasné nahlédnutí do Anniny práce, kde řeší podobné případy, a režisérka tak chytře asociuje její práci se situací doma. Spojuje tak dvě dějové linky filmu, nic neuniká, nic nepřebývá a všechno je na svém místě.

Srdcová královna je možná sociální drama, možná thriller, ale škatulce romantického dramatu by se vyhýbal těžko, ač si pod tímto pojmem bohužel všichni představí otřepané milostné trojúhelníky či jakékoli televizní filmy podle Rosamunde Pilcher s názvy jako Mé srdce patří tobě, Zeptej se srdce, Na křídlech lásky nebo Křídla naděje, stále kombinující v názvech slova srdce, láskakřídla. Několik autorů za poslední dobu ovšem potvrdilo, že téma lásky není otřepané vůbec, naopak je ale důležité autorské a novátorské uchopení tématu.

Například Gaspar Noé před pěti lety představil pobuřující snímek Love, který opravdu není o ničem jiném než o lásce, přesto dokázal vytvořit citlivý a zároveň nepříliš dějový film střídající časové roviny, a vytvořil tak opravdu autorský pohled na destrukci člověka láskou. Vytčeno mu bylo příliš mnoho sexuálních scén. S nimi pracuje Srdcová královna o mnoho lépe, obsahuje jich pouze pár, a ač jsou stejně odhalené jako třeba v Love, nezaměřují se jenom na záběry vzrušených citlivých míst, ale spíše zkoumají výrazy ve tvářích.

Režisérce May el-Toukhy se podařilo nejen napsat zajímavý nevídaný příběh, ale zároveň spoluprací s kameramanem Jasperem Spanningem docílit surového severského vizuálu a zakázaný vztah z papíru předat divákovi obrazem. Tím, jak chytře pracuje s filmovým vyprávěním, s napětím a jak dává divákovi indicie, je tak Srdcová královna filmem jak pro artového festivalového diváka, tak zároveň pro toho mainstreamového. Ač snímek působí na první pohled velmi jednoduše a prostě, uvnitř je důkladně promyšlený až do těch posledních nejmenších detailů. Snímek pomalu, nikoli však táhle, buduje napjatý a tajený vztah mezi dvěma osobami, jejichž láska (ať už z důvodu věkového rozdílu či incestu) je stále velkým tabu, které snímek skvěle otevírá a vykládá karty na stůl.

A právě karty jsou jedním z motivů, které pozadí Srdcové královny nabízí. Stejnojmenná karta totiž znamená ve výkladu karet matku, manželku, laskavou příbuznou nebo přítelkyni, a přestože může srdcová dáma také představovat nevěstu nebo milenku, jedná se vždy o starší osobu. A když pak zapátráte na podivuhodně bizarních webech o ezoterice a výkladu tarotových, mariášových či jiných karet, zjistíte, že možná i další postavy zapadají do této prazvláštní mytologie. Například srdcový král ve spojení s jinými srdcovými kartami napovídá silný cit mezi dvěma partnery. Jestli si režisérka vyložila karty na stůl a začala psát scénář, těžko říct, ale dozajista ukryla to největší tajemství filmu právě do názvu, kdy nevíme, jestli je hrdinka pouze královnou srdcí dvou mužů, anebo máme hledat význam ve výkladu karet. S tím prvním se můžete smířit, u toho druhého můžete prostudovat třeba weby Asociace kartářek nebo Bílá magie. Ale jen na vlastní nebezpečí.

Přidat komentář