Takové krásné šaty – Režie Peter Strickland

Moderní inteligentní horor Takové krásné šaty režiséra Petera Stricklanda je jedním z těch nejspecifičtějších titulů, který se v našich kinech na podzim objeví. Díky Asociaci českých filmových klubů se k nám dostane opravdu hodně divných artových filmů, ale tenhle patří mezi vůbec ty nejzvláštnější. Až fetišistická studie matérie textilu, spojená s hororem, se v českých kinech objeví letos v září. Pro diváka britského filmu zásadní událost podzimu.

 

Zhruba padesátiletá Sheila Woolchapelová je dlouho rozvedená a žije vcelku poklidným životem. Svůj dům sdílí s dospělým synem a jeho přítelkyní, kterou sice nesnáší, ale co nadělá. Samota ji však začíná trápit a domluví si schůzku přes seznamku. A jelikož musí přece vypadat krásně, objevuje se v módním butiku, aby vybrala ty nejlepší šaty pro své první rande po dlouhé době. A přesně tam se začíná odvíjet dvouhodinový příběh, plný nahých figurín, artistní hudby a momentů, kdy chcete odejít z kina, protože to je na vás moc. Strickland svými filmy rád provokuje a tohle je jedna z předních provokací, kterou kdy předvedl.

Takové krásné šaty čerpají nejen ze svébytného britského humoru, který je pro tuto zemi víc než typický (ač se jedná o první film, který tento britský režisér natočil ve své rodné zemi), ale odkazují i na kinematografický směr, populární zejména v Itálii 70. let minulého století. Giallo filmy byly takové filmy, které vznikaly s šíleně nízkým rozpočtem a vlivem absence kvalitního scénáře se z nich staly brakové snímky, které jsou paradoxně dodnes obdivovány mnohými kritiky i diváky. Takových filmů vzniklo okolo sto padesáti a společného měly mnoho – příběh vždy pojednával o vraždě ženy (nebo žen), která byla spáchána maskovaným vrahem. Velkým specifikem pro tento italský směr byla ženská nahota, často ztělesňovaná například panenkami.

To se děje i v Takových krásných šatech. V čem jsou však nejpodobnější giallo snímkům, to je jejich vizuál. Kontrastní barvy a typická rudá giallo definují vizuálně asi nejvíce. Ač by to tak mohlo vyznít, tento film rozhodně není giallo, jedná se spíš o nějakou formu pocty. Na rozdíl od snímků spadajících do tohoto fenoménu má nový Stricklandův film výborně zpracovaný scénář, který plynně přepíná mezi komedií, hororem a něčím divným, co nejste schopni ani popsat.

 

Bizarní příběh šatů, které svou majitelku zavraždí, má opravdu skvělé momenty, nad kterými zůstává rozum stát. Velkým problémem je však zbytečně dlouhá stopáž, díky níž se snímek chvílemi občas hodně vleče. I proto, že divák už díky vývoji příběhu přesně ví, co nastane a po půlce filmu už není skoro vůbec překvapený, což je velká škoda. Co však filmu vévodí, to je skvěle vysoustružený humor a výtečně napsané postavy, kterým herci dokázali vdechnout život. Zvláště pak nutno zmínit hlavní představitelku Marianne Jean-Baptisteovou, která svým brilantním hereckým výkonem provzdušnila celý film a pomalejší chvíle se nezdály být tak kritickými.

Takové krásné šaty jsou velice úspěšné i na mezinárodních festivalech. V San Sebastianu byly dokonce nominovány na Zlatou mušli, tedy na hlavní cenu. V Česku se objevily v Karlových Varech a na Letní filmové škole. Jeden z nejpozoruhodnějších britských filmů posledních let vstupuje do českých kin 12. září! Na pražskou premiéru přijede i režisér a kolosální cinefil v jedné osobě, samotný Peter Strickland.

 

Velká Británie 2018

Přidat komentář