Letošní ročník Letní filmové školy v Uherském Hradišti lákal diváky mimo jiné na retrospektivu španělského režiséra a scenáristy Pedra Almodóvara (nar.1949). Festival uvedl jen zlomek z jeho obsáhlé a žánrově pestré filmografie. Návštěvníci tak mohli spatřit například thriller Kůže, kterou nosím, komedii Ženy na pokraji nervového zhroucení a Co jsem komu udělala? nebo melodramata Vše o mé matce a Mluv s ní. Jeho dílo je svou vizualitou a příběhovou škálou snadno rozpoznatelné – hýří barvami a španělským temperamentem. Almodóvar je jedním z nejpopulárnějších tvůrců autorské kinematografie současnosti.
Točit začal ve svém mladí jako samouk v madridském undergroundovém hnutí „movida madrileña“. Působilo na počátcích demokratického období po smrti diktátora Francisca Franca v roce 1975. Hnutí akcentovalo moderní životní styl, a pro Almodóvara zásadní, sexuální uvolněnost a queer tematiku. V 80. letech se následně proslavil jako režisér crazy komedií, do kterých se mu dařilo vtisknout osobitý přístup. V tomto autorském stylu pokračoval i dalšími žánry (například thriller a melodrama). Pro jeho scénáře je charakteristická neustálá variace příběhových motivů na úrovni psychologie postav, zápletek i neustále recyklovaných situací. Ty procházejí napříč jeho filmografií jako červená nit, objevují se v náznacích a následně jsou rozpracovávány v následujícím filmu.
Dalším typickým prvkem je pestrá žánrová paleta, která se pohybuje od melodramatu k thrilleru. Almodóvarovi se daří slučovat více žárových stylů dohromady, originálně je obměňovat a rozvíjet. Jedná se o typický rys postmoderní kinematografie, ale pro jeho způsob tvorby je tak příznačný, že filmová kritika přišla s konkrétním označením almódrama. Nejtypičtější polohou ale zůstává melodrama, které bytostně souzní se spletitými příběhy, náhlými zvraty a vyhrocenými emocemi, jejichž stylizovanost tvoří šarm almódramat.
Nejvýraznějším autorským aspektem všech jmenovaných filmů je jejich dekorativní manýrismus. Pedro Almodóvar běžně promýšlí i výtvarný koncept scénografie. Právě charakteristický extravagantní vizuální styl, který se vyznačuje zejména laděním do fauvisticky barevných palet, koláží vzorů kostýmů a interiérů, tvoří cinefily milovaný look jeho dramat. Jako režisér vůbec ani neusiluje o vyvolání iluze o skutečnosti prostředí a postav v příběhu. Sám se k tomuto záměru přiznává v jednom rozhovoru: „Rád natáčím ve studiu, protože mě baví lhát prostřednictvím dekorací, a zároveň mě fascinuje, že dekorace hrají samy o sobě a že předstírané představuje faleš a studio zase jen studio… To je ta divadelnost obsažená ve filmu, kterou se vždycky snažím objevit. Autentičnost umělého. Není nic autentičtějšího než odhalený trik.“
Fenomén Pedra Almódovara učaroval mnoha divákům, kteří se stali jeho bezvýhradnými fanoušky. Pro československé čtenáře v roce 2005 vyšla publikace Pedro Almodóvar od autorek Petry Hanákové a Viktórie Matákové, který jeho profil obohacuje o kulturně historický kontext dobového Španělska a zvláště Madridu.
Anna Šípová