Začít znovu

Pohled na biografii režisérky Mii Hansen-Løveové vyvolává pocit, jako bychom četli životopis nějaké filmařky francouzské nové vlny šedesátých let. Narodila se v Paříži, je mladá (ročník 1981), debutovala v šestadvaceti letech, publikovala v prestižním časopise Cahiers du Cinéma a je milovnicí filmu. Při sledování jejího nového snímku Začít znovu nabývá tento pocit na síle a dostává konkrétní obrysy. Filozofickými rozpravami, realistickým ztvárněním, skromným hudebním doprovodem, důležitostí prostředí, kamerou, která na sebe zbytečně nestrhává pozornost, nebo celkovou atmosférou (vysokoškolsky vzdělaní lidé, debaty o literatuře či alternativním způsobu života) může vzdáleně připomínat filmy Erika Rohmera. Shodou okolností považuje Hansen-Løveová tohoto francouzského režiséra za svého oblíbeného tvůrce a jeho Zelený paprsek za jeden z nejzásadnějších snímků, jaké kdy viděla. V určitém ohledu se hrdinka Zeleného paprsku lehce podobá hlavní postavě filmu Začít znovu.
160740335_cf6a4fNathalie (Isabelle Huppertová) učí filozofii na střední škole v Paříži. Čas rozděluje mezi svého manžela,který přednáší na vysoké škole, dvě děti, matku a bývalé studenty. Jednoho dne se ale její život zhroutí, když jí manžel oznámí, že od ní po pětadvaceti letech odchází kvůli jiné ženě. Nathalie musí na tento nečekaný krok reagovat a vyrovnat se s ním, ale také plně vnímat, co pro ni znamená. Nejde totiž pouze o to, aby se s manželovým odchodem smířila, ale hlavně o hlubší reflexi toho, co jí manželství přineslo a kam ji také zavedlo. Díky rozchodu s manželem si toto může uvědomit. Názornou ukázkou je scéna v autě, kdyji bývalý student Fabien (Roman Kolinka) veze na statek, kde pobývá s alternativně smýšlejícími přáteli. Fabien pustí folkovou píseň a Nathalie znejistí, protože po celou dobu manželství poslouchala v podstatě pouze Johannese Brahmse a Roberta Schumanna, manželovy oblíbené hudební skladatele. Nikoho jiného. Totéž může platit i o způsobu, jak nakládá s filozofií. Ta jako by už pro ni nepředstavovala vášnivé hledání, pátrání po smyslu, neustálé kladení otázek, přiznání pochybností, jako by se z níplíživě stávalpodobně jako z jejího manželství spíše jakýsi zkostnatělý a uzavřený systém.
Tyto citelné trhliny, jaké se v Nathaliině životě objevují, zobrazuje Hansen-Løveová věcně, střízlivě, bez známky jakéhokoliv patosu. Přistupuje k tématu nedramaticky a místy až dokumentárně zaznamenává Nathaliino hledání nového smyslu, nového směru, nových jistot, o které by se mohla opřít. Režisérčino uchopení opět evokuje díla Erika Rohmera, byť do jejich komplexnosti filmu Začít znovu něco schází, ať už jde o hloubku dialogů, plastičnost scén nebo přísnější zacházení s kamerou či střihem. Mia Hansen-Løveová si snímkem Začít znovu nicméně upevňuje svou poziciv současném evropskémfilmu. Isabelle Huppertová naopak znovu prokazuje, že se dokáže zhostit snad každé role. A výsledek je vždy suverénní.

Mia Hansen-Løveová, Francie-Německo, 2016

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *