10. Free Jazz Festival Praha, Jazz Time, 25.–26. září 2015

Škoda, že nemáme po ruce CD, které by mohlo v průřezu dokumentovat, co dosavadní pražské free jazzové festivaly, organizované Petrem Pylypovem (P & J Music), nabídly českému v této oblasti nepříliš informovanému publiku. free jazz festivalI tato desátá emise totiž svědčí o tom, že organizátor většinou netěží z vrcholů soudobé freejazzovo- improvizátorské provenience, nýbrž že vyhledává i věci neznámé, záležitosti na pomezí a mimo hlavní proud, který udávají hlavně Angličané, Němci, Holanďané nebo Švýcaři. Je to patrné hned uvedením zbrusu nového dua Radima Hanouska (baryton- a sopránsaxofon, basklarinet) a marimbisty Martina Opršála, kteří mají (kromě dalších akcí a projektů) své společné zázemí ve sdružení Dust in the Groove. Možná, že při jejich (údajně teprve druhém společném) vystoupení hrála roli nedostačující obehranost, každopádně však šlo o spojení, jež usiluje o nalezení nového souzvučení, podporovaného Hanouskovými neekvilibristickými výdechy, hrouženými s osobitou citlivostí a poatakovávajícími publikum svou zádrhelností, a Opršálovým „horolezeckým“ pojetím marimby jako celistvé stavby, ze které chce vyluzovat neobvyklá prozvučování. Jestliže tato progresivní dvojice se (zatím) nedala příliš unášet improvizací a poněkud úzkostlivě setrvávala na proponovaném znění, je pouze otázkou času sehranosti, kdy vepluje do spontánnějšího plynutí. Tudíž od ní můžeme leccos přínosného očekávat.
free jazz festival_2Druhé, tentokrát německé duo pianisty Marka Schmollinga a saxofonisty Wanji Slavina, sice má za sebou mnohaleté působení (včetně alba Off Minor z roku 2003) a je to na jeho kontaktnosti očividně znát, zato nemá s free jazzem příliš mnoho společného. Schmolling je syn básnířky Inky Machulkové a jeho výrazná skladba Mamince mi věrohodně připomněla dobu let, kdy jsme se často stýkali a kdy mi přinášela své nové verše, protože vystihovala její rozkotávanou samozřejmost. Schmolling je ten výraznější, razantnější z této dvojice, je však třeba zároveň uvést, že Slavin ho vehementně a s porozuměním doplňuje. I když jde tedy spíše o hájemství jazzu svébytně komorního, jsem rád, že se toto duo na scéně klubu Jazz Time 25. září objevilo.
Možná, že to bylo o den později absencí pianistky Elis Stemeseder, která při zcela nedávném vystoupení německé skupiny Philm ve Vídni onemocněla, ovšem (po)zůstalé trio valibuků, sestávající z tenorsaxofonisty Philippa Groppera, kontrabasisty Andrease Langa a bubeníka Olivera Steidleho, se do svého programu opřelo s tak velkou vehemencí, až nás téměř zahltilo. Ze svých nástrojů se snažili vydobýt co nejhlučnější muziku, ovšem poněkud přímočarou. Což ovšem značnou část publika vyprovokovalo k nadšení. A i když občas překvapili (například rozfázovaným zlomkováním počátku druhé komprovizace), štandopéde vepluli do předešlého řádění.
Tentokrát se splnilo ono známé „finis coronat opus“. Závěr totiž náležel britskému barytonsaxofonistovi a klarinetistovi Georgu Haslamovi, který je u nás dostatečně známý, aby přilákal hojné publikum. Vedle svého solidního zvládání obou nástrojů je ovšem Haslam proslulý zejména tím, jak se dokáže začlenit do nejrůznějších hudebních spřežení, jak si dokáže vytipovat v různých zemích od Finska po Argentinu souladné i protikladné spoluhráče, jak si je dokáže přizpůsobit ke svému náhledu i jak se on ztotožní s nimi. Tady šlo tentokrát o kontrabasistu a kytaristu Jozefa Lásku, který dokázal podmanivě doprovázet nejenom vůdčího seskupení, ale i jeho další členy. K těm patřila bosenská pianistka a vokalistka Aida Mujačić, vnášející do celkové souhry nejenom balkánský kolorit, ale i vzrušivou tesknost a nadsazenou neposednost. Nejvýraznějším členem kvarteta byl ovšem britský perkusista Steve Hubback, který má na svém osobním kontě na čtyřicet alb včetně těch, kde vystupuje jako Metalkymist. Jeho nonšalantní, vynalézavá a oslnivě bezprostřední hra dokáže obestřít celou scénu zvláštním fluidem (včetně vizuální noblesnosti) a navodit určitou jemně teatrální působivost, při níž vše podstatné se tu odbývá jakoby mimochodem. Málo platné, kdo umí, umí. Takže? Stálo to za to.

Přidat komentář