Fuck Art Leť s Dance praví se na prvním albu Discobastards (Globus, 1991) těchto pražských „brutálních elektroniků“. A skutečně to funguje. Většina strahováků, co se dřív meditativně povalovala při koncertech čínské čtvrti, se dneska zmítá v rytmu české podoby body music.
Při současné záplavě unylých kytarových kapel působí elektronika znovu svěže, soubory jako Front Line Assembly nebo Front 242 dokazují, kolik energie ještě v sobě má syntezátor a jako by hledaly hranici jeho možností. U nás je těchto skupin zatím jen několik a právě Vanessa je stylově nejdál, dá se říci, že ve své třetí fázi. Současná koncertní podoba je už trochu jinde než repertoár z první desky, která zvukově nedopadla nejlépe. Začátkem září jsem se sešel s Danem Rodným – synt., prog. (ex Čínská čtvrt), Samirem Hauserem – vok,kyt. (ex P.S., čínská čtvrt) a Karlem Starlightem Jarůškem – sampl. synt., perkuse, abych se dozvěděl, co je nového, kromě zmizení přídomku de! Rio z názvu skupiny (nikoliv z pseudonymu pornohězdy).
Právě jste se vrátili z koncertu v Bratislavě, kde jste hráli společně se skupinou Dark. Jak reagovali lidi na vaši hudbu?
Vanessa: Na Slovensku jsme hráli poprvé, byli jsme překvapený tamnější atmosférou – všude nápisy elektronickejch kapel, přišlo hodně lidí, reakce byla dobrá, až na incidenty s místníma fašistama a bylo tam dost skins, na což nejsme zvyklí. Zvlášť u nás je to pikantní vzhledem k našemu sionistickýmux zaměření.
Vaše první deska se celkem slušně prodává, ale zvuk asi zcela nevyšel podle vašich představ…
Jo, deska se prodává dobře, bohužel mám pocit, že s každou prodanou deskou ztrácíme jednoho fanouška, protože zvuk je opravdu špatnej. Je to daný tím, že byla natočená a smíchaná za dva dny. Měli jsme na to od Globusu asi tolik peněz, kolik se dává na singl, nebyla téměř možnost nic opravit, je to alespoň nějaká zkušenost pro nás.
Nový repertoár je o hodně tvrdší než deska, zároveň jste začali psát texty v češtině, máte dost materiálu pro novou desku?
Přes léto jsme udělali dost novejch věcí. Nová deska by měla bejt stylovější, tvrdší, s hutnější basou a bicíma, k firmě bych se zatím nerad vyjadřoval. Co se týče textů, zjistili jsme, že čeština je přeci jen komunikativnější, dá se s ní intonačně vyjít, takže v budoucnu asi budeme dělat nahrávky ve dvou verzích. Na koncertech hodláme posílit rytmiku, měla by se objevit kytara a nějaký železa.
Čínská Čtvrt byla ve svý době docela dobře zaběhnutá skupina. Jak došlo kpřerodu ve Vanessu del Rio?
Po odchodu části kapely na vojnu začala Čínská Čtvrf stagnovat, takže jsme ještě s Martinem Kadnárem (77 Betlémů) nezávazně udělali tenhle projekt. Líbila se nám tvrdá elektronika, kterou tady v tý době nikdo nedělal. Po odchodu Martina jsme přibrali ještě Karla – „samplovýho technika“ – pak přišla Daphne…
Co dělá váš souběžný projekt Tel Aviv (Jaroušek, Rodný, Dušan Vozáry)?
No, jeden čas už byla v jednání deska, ale v současný době jsme příliš vytížený Vanessou.
Z první desky hrajete na koncertech už jenom Killing Dance a Cop is Cop.
V novějších skladbách je daleko víc použita kytara, tedy samplovaná kytara… Samplujeme nejrůznější věci, ale nechceme týhle techniky zneužívat. Úplně nejlepší by byl DAT Walkman, aby se dalo samplovat v terénu. Zrovna teď jsem byl kupovat maso U Anděla a měl jsem ve sluchátkách starý Nitzer Ebb, dost mě to vzalo, když jsem slyšel tu jednoduchou bašu a do toho to působivý stereofonní prostředí masny – pleskání masa, šoupání regálů…
V současný době se hodně diskutuje o legalizaci lehkých drog, jako o určitém východisku z kriminality, která se kolem drog tvoří. Jakej je váš názor?
Bylo by to určitě pozitivní, co se týče trávy, hašiše a možná ještě trip. Ideální by byl přídělovej systém, jako si člověk může vyzvednout příděl marek do roka, moh by dostat svoje množství tripu.
Zaslech jsem nějakou historku o hořícím člověku při koncertě v Pardubicích. Mohli byste na závěr vysvětlit, jak to vlastně bylo?
To už je dávno. Samír měl v oblibě pyrotechnický efekty, polil si plechy naftou a bušil do toho železnou tyčí a hezky to vystřelovalo plameny. V těch Pardubicích se nepodařilo sehnat naftu, tak jsme si od hostinskýho půjčili ředidlo, který v závěru vyšlehlo tak, že začaly hořet kabely a technika. Samír duchapřítomně skopnul hořící plechy z pódia do publika. Několik lidí začlo hořet a Samír se na jednoho kluka vrhnul s bundou, aby ho uhasil, ale místní rockeři si mysleli, že ho chce dodělat a s výkřiky „už ho nech“ mu v tom zabránili. Bylo to při poslední písničce, takže jsme ihned sbalili syntezátory a naběhli do autobusu, na kterej v zápětí začaly padat dlažky. Naštěstí se to pak vyřídilo v klidu, zrovna těm, co hořeli, se koncert líbil. Za jedním z nich jsme pak byli v nemocnici, přinesli jsme mu pomeranče a lístky na koncert.
…no, dneska už pyrotechnické efekty nepoužíváme.
Dík za rozhovor.
Foto Michal Poupě