Dnes opět o dříve narozené subretě, neb tu šla nedávno řeč na konto desky Irmy Thomasové, zasloužilé královny neworleánské. I o dva roky starší Mavis Staplesovou (86) doprovází na albu Sad and Beautiful World většinou relativně mladí muzikanti. Ale ne samí, Buddy Guy letos oslavil devětaosmdesátiny! Ale bubeník Spencer Tweedy, syn frontmana kapely Wilco, je Mavis vzdálen na dvě generace. A o jednu též na albu hrající táta Jeff, mj. producent Mavisina titulu If All I Was Was Black (2017). Tentokrát je v producentské roli multiinstrumentalista Brad Cook (za sebou má práci s Brandi Carlile, Brucem Hornsbym atd.), řadu nástrojů užíval i jeho bratr Phil a mimo už zmíněných natáčeli také Derek Trucks a Bonnie Raittová, slidující a zpívající závěrečnou Everybody Needs Love z pera Eddieho Hintona. Už nežijícího kytaristy ze slavného alabamského studia Muscle Shoals. Kde nahrával i pro The Staple Singers, rodinnou vokální skupinu (Mavis je z ní poslední na živu), již s elektrickou kytarou v rukou vedl tatínek Reabuck „Pops“ Staples. A která, což je skoro neuvěřitelné, zpívala od konce 40. let. Nejprve v kostelích chicagské oblasti a počínaje rokem 1952 profi. A gospely časem ředila – anebo ostřila? – R&B a soulem. Mavis v ní excelovala už jako holčička. Povzbuzovaná Mahalií Jacksonovou a otcovým přítelem Martinem Lutherem Kingem! Později Mavis obdivoval Dylan (údajně ji snad žádal o ruku) i Prince, který jí produkoval a částečně napsal dvě alba. A ona figurovala v jeho filmu Graffiti Bridge (1990). V létě avizovaly album písně Godspeed (autor Frank Ocean) a Beautiful Strangers, obě hned nominované na Grammy. Bylo by s podivem, kdyby to nepotkalo i celou skvělou desku. Jedinečný hlas už sice tolik nezáří, ale chraplavě žhne neustále. A ona s ním v optimálně vybraném repertoáru a strohých, účinných aranžmá pracuje jako vždy fantasticky. Počínaje vypalovačkou Chicago Toma Waitse přes Human Mind, kterou přímo pro Mavis napsala Allison Russellová, nebo Anthem Leonarda Cohena. Fakt docela událost.
