Prorokoval jsem nedávno v rádiu, že albu Mavis Staplesové Sad and Beautiful World přistane některá cena Grammy za rok 2025. A jak koukám, možné to je. I když je z něho nominován pouze song Beautiful Strangers do kategorie Nejlepší projev muziky amerických kořenů, jak se asi dá jakž takž srozumitelně přeložit titul šuplíku Best american roots performance. Kde mu konkuruje dávné raycharlesovské Lonely Avenue v podání Randyho Newmana s Jonem Batistem u piana. Tak uvidíme. Ale Mavis, kterou coby výrazně nadanou holčičku čnící z rodinného vokálního ansámblu The Staple Singers vychvalovala zkraje 50 let Mahalia Jacksonová a po hlavičce hladíval otcův přítel Martin Luther King, ještě než se stal celoamerickým pojmem, má v každém pádě po letech důstojný titul. Na kterém hostují Bonnie Raittová, Buddy Guy i Derek Trucks.
O Grammy na tomto místě někdy píšu, jindy ne, a asi pokaždé varuju, aby se nebraly moc vážně. Ale taky dodávám, že mají velký vliv, a i neproměněnou nominaci uvádí každý ve svých propagačních materiálech a na plakátech. Protože si je vědom, jak to na publikum zabírá. A když se nominace zhmotní, nakopne to kariéru nejen začínajících umělců, ale i těch delší čas na scéně. Navíc se v návrzích na ocenění skoro vždycky objeví aspoň jedno jméno, které jste doposud přehlíželi. Takže je užitečné Grammy aspoň periferně vnímat.
Pokud jde o jazz, může nás těšit, kolik navrhovaných známe z tuzemských vystoupení. Jen u hlavní škatulky Nejlepší jazzový výkon jsou to vlastně všichni: Lakecia Benjaminová, Samara Joy, Michael Mayo a Nicole Zuraitis. A viděli jsme, byť nikoli pohromadě, zato vícekrát, členy tria Chick Corea – Christian McBride – Brian Blade, figurující i mezi favority ceny za nejlepší instrumentální jazzové album (Trilogy 3 – Live). Kde jsou také samí známí z českých pódií: pianista Sullivan Fortner (Southern Nights), Branford Marsalis Quartet (Belonging), John Patitucci (Spirit Fall) a Yellowjackets (Fasten Up). Pro mě je pak objevem dánský Nordkraft Big Band s aranžujícím, dirigujícím a na altsaxofon sólujícím Američanem Remym Le Boeufem. Ten tu tedy zatím nebyl. Ale dovézt velkou kapelu je drahá legrace.
Pěknej rok přeju!