Alvin Curran: Shofar Rags

alvin_curranAlvin Curran hraje na šofar již řadu let. Poprvé se legendární hudební nástroj Židů objevil v jeho hudbě koncem 80. let (v kompozicích For Julian a Crys­tal Psalms) a později ho zahrnul i do bizarního instrumentáře nově oži­veného souboru Musica Elettronica Viva. Ze sedmi šofarových rág nové­ho alba v jedné, Shofar Der Zeit, re­cykloval nahraný materiál z koncertu v r. 1990 s Michaelem Riesslerem na soprán klarinet a Arnoldem Dreyblat­tem na porouchaný akordeon, dalších šest zkomponoval a nahrál většinou sám teprve v letech 2008 a 2012. Nic­méně, ve všech účinkuje šofar v do­provodu elektronicky generovaných či samplovaných zvuků a hlasů a v jed­nom také tamtamů Williama Winanta. Jako mýtický trubadúr Curran vyluzu­je ze šofaru archetypální zvuky dávno zapomenutých časů, „kdy ještě hluk, dech, řeč a hudba byly jedno a to samé“. S obdivuhodnou erudicí pro­zkoumává možnosti využití archaického nástroje v podmínkách aktuál­ní elektronické zvukotvorby, aniž by se zpronevěřil své poetice a současně vyřešil „kompoziční dilema, jak udržet hudbu zcela jednoduchou a zároveň současnou a podmanivou“.
Spojení archaického nástroje z be­raního rohu s nejmodernější počíta­čovou technologií vystihuje heretic­ké poetické krédo „skladatele zvuků odkudkoliv a o čemkoliv“, jak Cur­ran s oblibou označuje svoji profesní kompetenci. Coby ateistický Žid při­stupuje bez skrupulí i k tradicím svých předků, míchá již beztak hodně pro­míchané nánosy interpretací do eklek­tických koláží, jež dokonale korespon­dují s postmoderní tezí anything goes. Curran ale v žádném případě tento li­berální princip, dominující naší „teku­té“ době, nezneužívá; naopak, vyvažu­je ho vlastním talentem a zkušeností, což je patrné také ze všech šofarových rág. Stejně jako jeho kolosální klavír­ní cyklus Inner Cities, i ony jsou eru­dované koncentráty genia, letité píle a přirozeného muzicírování, které ob­stojí coby autonomní kusy i jako uce­lený cyklus.
Již úvodní rága Shofar Puro Alap manifestuje obrovský zvukový po­tenciál tohoto zdánlivě primitivního nástroje. Jednoduchá melodie osci­luje v alikvotách a dozvucích šofaru, vytvářeje majestátní mnohovrstevný prolog. Shofar X 17 na ni navazu­je jednoduchostí melodie, posléze ji však multiplikuje v kánonu sedmnácti hlasů, který postupně přejde do chao­su elektronicky procesovaných a sam­plovaných zvuků hudebního i nehu­debního původu. Následující Shofar T Tam je abstraktnější; evokuje potul­ky dezorientovaného šofaru po ima­ginární krajině, kde se ocitá v nezná­mých zvukových situacích. Struktura radikálního Alef Bet Gimel Shofar je celá utkaná ze samplů hlásek hebrej­ské abecedy, s nimiž se šofar marně snaží držet dech. Dvě verze Shin Far Shofar patří k nejdelším a „nejtradič­nějším“ kusům alba. Dalo by se říct, že v nich autor řeší problém auten­tičnosti a rozmanitosti šofaru v in­terakci s recyklovanými archaickými židovskými zpěvy. Prvá vznikla jako vedlejší produkt zvukové instalace pro projekt Nového židovského mu­zea v San Francisku, ve druhé kromě šofarů a nasamplovaných lodních si­rén a didgeridoo zaznívají působivé staré zpěvy z archivů institutu YIVO. Shofar Der Zeit je dvojitou improviza­cí: nahrávka původního Riesslerova a Dreyblattova expresivního muzicí­rování je tu dodatečně juxtaponova­ná se samplovanými šofary v napro­sto volném řádu.
Známý fakt, že Alvin Curran mis­trovsky vládne nejen zvuky, ale též slovy, dokazuje dlouhý esej v bookle­tu, v němž reflektuje svou posedlost šofarem na pozadí vlastního životního příběhu i v širším judaistickém kon­textu. Vskutku majestátný příspěvek do Zornovy léta budované kolekce „radikální židovské hudby“.
Tzadik, 2013, 60:49

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *