Apokalyptický pohádkář ze zrezavělé lodi

Roku 1999 vyšla na značce CRI (Composers Recordings, Inc.) se sídlem v New Yorku kompilace, nazvaná eXchange: China. Obsahuje kompozice deseti americko-čínských skladatelů. 10_06_Svet_jineJsou to: Ying Zhang, Ge Ganru, Kawai Shiu, Luo Jing Jing, Jason Kao Hwang, James Fei, Chen Yuanlin, Byron Au Yong, Fred Ho a Jin Xiang a jejich díla v rozsahu od dvou do téměř patnácti minut mají jedno společné – jsou promísením prvků odkazu čínského původu a vlivu amerického prostředí (pro upřesnění: pocházejí z let 1982 až 1997). Převažuje akcent na ten či onen zdroj, navíc se ve skladbách pochopitelně prosazuje individualita každého autora, pokud však jde o hudební působivost, nacházím tu bez váhání svého favorita. Jmenuje se Byron Au Yong, narodil se v roce 1971 v Pittsburghu, svému příspěvku dal pojmenování Edge a na tomto ostří nebo na této hraně vnímá i svoji existenci. Říká (když hovoří o svém vzoru, avantgardním hudebníkovi Tanu Dunovi): „Jeho přičiněním se cítím hrdý na to, že jsem Číňan, třebaže moje ,čínskost‘ je komplikována tím, že jsem se narodil jako Američan.“ Dodejme: jako dítě imigrantů.
Od dětství byl přitahován k hudebnímu divadlu, posvátným obřadům a k akčním dějům, což vše našlo uplatnění v hudbě, které říká fyzická. Prostupuje se v ní uplatnění hlasu s rytmickým zvukem, povlovnost s náhlou výbušností, klasičnost s modernismem, tradičnost s extravagantním výbojem, již zmíněné vábení čínského rodu s působením hybného kolotoče americké společnosti. Ještě je tu však něco navíc: povědomí evropské kultury – a možná je to právě ono, které dokáže všechny ty různorodé vlivy sladit. Můžeme tento souzvuk ovšem také označit za hybrid kultur, jak to učinil Joe Adcock v Seattle Post-Intelligenceru, což v postmoderním světě vůbec nemusí zavánět negativností. Zvláště když další recenzent Au Yongova díla, Christopher DeLaurenti v The Stranger dodává, že tento hudebník netrpí rozšířenou chorobou ,exotismu‘, která se leckdy u jeho současníků, pocházejících z obdobných smíšených proveniencí, projevuje.
Vystudoval kompozici a etnomuzikologii na univerzitě ve Washingtonu, ale za své stálé sídlo si vyvolil Seattle. A rozjel svoji hudebně-exhibiční činnost naplno. Většina jeho děl, která najdeme na kompaktu Physical Music z roku 2006, je spjata s vizuální stránkou a s až teatrální imaginací. Tak Piao zhú (Létající bambus) byl proveden v Muzeu asijského umění, Yíju (Píseň o dislokaci) byla vytvořena jako audio-video instalace. Navíc byl kurátorem výstavy o hudbě v životě asijských Američanů (Wing Luke Asian Museum), vystupoval s Uzume Taiko, což je kanadsko-asijská formace perkusistů, věnoval se tanečnímu i divadelnímu umění.
Světové festivaly a instituce si pokládají za čest vyzvat ho, aby obohatil jejich program, tak třeba Fukuoka Gendai Hogaku Festival (Forbidden Circles), Jeonju Sanjo Festival (Salt Lips Toluching) nebo Hochschule für Musik und Theater v Hamburku (již zmíněná Edge). S tím souvisí ocenění, kterého se mu dostává nejenom v Americe (například American Composers Forum nebo Ford Foundation), ale i v Evropě (německý Darmstadt Institute nebo holandská Foundation Gaudeamus).
Neoplývá prozatím množstvím vlastních desek, je však zastoupen na albech jiných jako skladatel (On Ensemble: Dust and Sand) nebo jako hudebník (hráč na er-hu na The Marriage of Heaven and Earth Roberta Reigleho). A nejbližší plány? Opera Stuck Elevator o čínském chlapci, který strávil tři dny v pasti.

Diskografie:

Eyvind Kang:
7 Nades (Tzadik 1996)

A Bridge Home: Music in the Lives of Asian Pacific Americans
(kompilace, Wing Luke Asian Museum 1997)
eXchange: China (kompilace, CRI 1999)

Robert Reigle
: The Marriage of Heaven and Earth (Acoustic Levitation 1999)

On Ensemble
: Dust and Sand (OnEnsemble 2005)

Byron Au Yong
: Physical Music (2000–2006, Circa 2006)

http://aboutbyron.blogspot.com
e-mail: hearbyron@gmail.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *