Aria Rostami & Daniel Blomquist: Wandering Eye

ariaGlacial Movements se zcela uminutě drží své devízy: mapovat kraje ledu a sněhu a jim podobné úseky naší planety. Tentokrát se tohoto úkolu chopili dva hudebníci ze San Franciska, CA, pianista Aria Rostami (jehož CD Sibbe nedávno vyšlo na Audiobulbu) a Daniel Blomquist s klávesami, elektronikou, laptopem a samplery, ale jejich vzájemně výměnné skrumážování témat vycházelo jak z hudebních nástrojů, tak z reálných a internetových nahrávek, mixování, procesorování, prefabrikování i postfabrikování a čert ví, jak bych měl ten celý proces jejich spolupráce nazvat. Výsledkem je šest ambientních scenérií a snad vám jejich zaměření přiblíží název hned první z nich: Dome A 80.37° S 77.53°E 4083m. Tato zlokálnění se mezi sebou sice až příliš neliší (představme si opačný pól, že bychom neustále opěvovali pouště), přece však je v jednotlivých kartografických záznamech určité rozprostření pozornosti. Jestliže úvodní nahloučněné bouřnění, plné borcení a praskotání v jedné vzdýmavě se sunoucí rovině obhlédá vznosnost iluzorního dómu, další peripetie nabídnou tu podmračně valivé chrutí, výhrůžnostně znepokojivé rozpínajícím se posunováním od vanutí přes fujavici až k vídrholci, tu zase vichrnou drůzovost lámavostní břeskutosti i pajánové vláčivosti včetně jakýchsi „trub z Jericha“; přes vysekávavé hlomoznění, zavalivé i zahalivé, bobtavě probleskující dalším průzorem se dostáváme až k nášlapné třeskutosti, vyvolávající permanentní vzrušivost. I závěrečná pasáž je plná permanentního výbušnění, vzdouvavě vyvřelinového a soumračně rozkotávaného, plného šumu a svistu, rozkolesňovaného rozkotávání až do konečného odlivu. Jako celek je Wandering Eye propojeno neustálým kolísáním mezi opojením a vratkostí, vznešeností a děsuplností, široširostí a roztrhaností, velebením a pokáním. Jednokolejnost nebo lépe jednosměrnost, nikoli měnlivost, ale spíše měnivost prostředků nás nakonec zasáhne: jsme totiž celkovou monotóností debutu Rostamiho a Blomquista vyčerpáni, ale to byl zřejmě cíl obou hudebníků. Neboť obhlédání i těch nejzapadlejších koutů našeho světa vyžaduje velké nasazení, posbírávání nejrůznějších dojmů, jejich třídění (v tomto případě nepříliš zlidšťované) a nazírání. Je to tak: tenhle svět není žádné peříčko; a muzikanti, zhudebňující jeho vzdálené končiny v barvách Glacial Movements, si to uvědomují s veškerou důrazností.

Glacial Movements, 2016, 66:16

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *