ARILD ANDERSEN / PAOLO VINACCIA / TOMMY SMITH: In-house Science

V roce 2005 skotský tenorsaxofonista Tommy Smith začal hrát v duu s kontrabasistou Arildem Andersenem, po čase k sobě přizvali v Norsku žijícího bubeníka z Itálie Paola Vinacciu – tak se zrodilo přední evropské trio současného jazzu. In-house Science je jeho třetím albem (Live at Belleville, 2008, Mira, 2014, obě ECM). Andersen (1945) byl ve svých počátcích člen slavného „juniorského“ kvarteta Jana Garbarka (1967–73), spolupracoval s předními americkými i evropskými jazzmany, měl slavnou skupinu Masqualero (1983–91). Tommy Smith (1967) s objemnou diskografií je muzikant každoročně získávající alespoň jedno významné ocenění kritiky, festivalů a doktorátů z univerzit.

 

Novinka vznikla koncertně v hornorakouských lázních Ischl 29. září 2016. Ze šesti titulů můžeme u Mira a Blussy porovnávat verze z předchozího alba z roku 2014. Andersenova hra se od svých počátků vyznačuje zpěvností, od basových strun se často linou melodické linky sólově, než vejdou v rozmluvu se Smithovým tenorem. Jejich improvizovanými dialogy se proplétají výrazné Vinacciovy rytmy. Trio důrazněji rozvíjí to, co se rodilo v iniciačním triu pianisty Billa Evanse ještě se Scottem LaFarro a Paulem Motianem. Zde je „případ“ volnější tím, že oproti klavíru saxofon je nástroj čistě melodický. Hudba je založena na kontrapunktu basového prozpěvování a expresivní improvizace tenorsaxofonu. Skladbu Science trio rozjede od prvního tónu ve zběsilém rytmu a Andersen se tomu ve svém chorusu přizpůsobí. Nejen zde, ale také v ostatních skladbách, vzorově například ve Venice, se trio dokáže rozvášnit doslova v „colemanovském“ duchu. V North Of The North Wind nám Andersenem smyčcem přes elektroniku navodí impresi temné melancholie větrné ledové nálady severských oblastí planety, Blussy zahájí Vinaccia, rytmus ztěžkne a Smithův tenorsaxofon tu vyzpívá, tu drsně vykřičí, své blues. Závěr patří nezkrotitelné improvizaci Tommyho Smithe: silný dotek pozdního Coltranea. Hudba zcela se vymykající vzývané introvertní podobě severoevropského jazzu současnosti.

 

ECM, 2018, 55:32

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *