ARIN AKSBERG: solskinn

Šestadvacetiletý norský hudebník Arin Aksberg se po předchozích albech It Flows Between Us a Nordic Patterns znovu vrací k ambientu vystavěnému z klavíru, syntezátorů a jemné studiové manipulace, tentokrát ale s ještě soustředěnější představou o tvaru celé nahrávky. Novinka solskinn nepůsobí jako soubor jednotlivých skladeb, spíše jako jednolitý pohyb od tmy ke světlu. Už samotný titul, v norštině znamenající sluneční svit, napovídá, že nejde o desku dramatických zvratů. Aksberg pracuje velmi úsporně. Základ tvoří klavírní motivy a rozostřené syntezátorové plochy, které pomalu unáší proud dronových textur. Pomalé vrstvení zvuku dodává nahrávce jemné tření a pohyb, aniž by rušilo její meditativní charakter. I v nejtišších pasážích je cítit tah vpřed, který má spíše podobu hutné atmosférické přitažlivosti než rytmického impulsu. Výrazné je to třeba v titulní skladbě, postavené na kontrastu varhanní velebnosti, samplových vrstev rozpitých dlouhým dozvukem a manipulovaných úseků kytarových sól. Nebo v kompozici glød, kde jednoduchý klavír funguje jako orientační bod uvnitř hlubokého, šumícího zvukového pole. Může tak připomenout velebné ambientní kolekce Biosphere konce devadesátých let. V tomhle ohledu se často nabízí i srovnání s Brianem Enem. I Aksberg dokáže vytvářet hudbu, která je současně prostředím i vyprávěním. Vedle tohoto pomalého prodírání substrátem jsou ale položky jako horizont nebo aurora, které mají jasnější melodickou strukturu, často nesenou klavírní linkou nebo masivnějším syntetickým obloukem. Zde si posluchač může vzpomenout třeba na Rafaela Antona Irisarriho. solskinn má zkrátka v sobě cosi velkolepého, zároveň intimního. Možná i proto nahrávka nepůsobí chladně ani odtažitě. Naopak. Síla alba spočívá v jeho křehkosti a v tom, jak nenápadně dovede posluchače vést. Arin Aksberg na třetí desce potvrzuje, že i z velmi drobných prostředků lze vytvořit hudbu, která je tichá, ambiciózní a odzbrojujícím způsobem krásná.