Už první nosiče, které si kanadské kvinteto Atsuko Chiba vydalo vlastním nákladem, přinesly na nezávislou rockovou scénu velký rozruch. Pětice z Montrealu sice vycházela v základu své tvorby z atmosférického postrocku, s oblibou ale z epicentra uhýbala všemi směry. Tuto vlastnost kapela během let neustále prohlubuje. Až tak, že v roce 2021 vydala pozoruhodný dvojskladbový singl Quick Infant Guilt ve spolupráci s undergroundovými rapery Rodrigo Sergiem a Philem Osbornem. Nové album tak odvážné není, přesto se vůbec nedá mluvit o tom, že by nám formace zpěváka a kytaristy Karima Lakhdara nabídla šedivý poslechový zážitek. Může za to i kovidovou karanténou nabouraný tradiční způsob skládání postavený na společném jamování ve zkušebně. Tentokrát předák ostatním předhodil základní melodické kostry a každý člen se je pokusil obalit vlastními nápady. Ve výsledku tedy docházelo ke kombinaci řady původně separátních nápadů do výsledného finálního celku. Už uvolněnější období nahrávání pak dovolilo pětici přizvat do studia řadu hostí, kteří dodali desce další výrazové valéry. Zatímco úvodní Sunbath emocionálně šponuje smyčcové kvarteto v duchu Godspeed You! Black Emperor, druhá So Much For se s náhle vynořivšími ženskými sbory a dechovým triem dostává až do emocionálně halucinogenních vod milovaných Funkadelic. Následující Shook (I’m Often) je psychedelickým mixem shoegaze à la Ride s prvky progresivně rockových Yes. Seeds, v základu postavená na cyklickém krautrockovém kolečku, získává postupně něžnou smyčcovou nástavbu, která mechanický základ překryje jak smetanovou polevou. Razantní, čistě nátlakovou Link pak na závěr vystřídá blues načichlá titulní kompozice, která se znovu myšlenkově vrací ke skrytým strachům, které doléhají na řadu z nás skrze sociální i environmentální problémy společnosti. Podobně jako hudba, neprvoplánově, tak aby si posluchač nadhozená témata uchopil po svém.