AUX FIELD: Square Landscapes

Přiznám se, že do dnešní doby jsem se seznámil pouze s jedním gruzínským hudebníkem, kterým je elektronička a experimentátorka Natalia Beridze.Recenzované album mě teď seznamuje s další zajímavou osobou, a to s dalším elektronikem, Rezo Glontim. Ten vytváří pod svým občanským jménem statičtější ambientní nahrávky, spolu s Iraklim Shonia živě improvizuje jako Datagramma, ovšem my se budeme věnovat jeho nejkonkrétnějšímu projektu Aux Field. Ten debutoval před třemi roky zajímavou kolekcí Imaginable Layers kde už jasně signalizoval, že tentokrát se z hlukové ambientní mlhoviny vymotáme směrem k mnohem konkrétnějším kompozicím. Rezo je milovník analogové elektroniky, což odhalí už temný otvírák Corridor. Jeho atmosféra připomene hororový rukopis Johna Carpentera, mladší ročníky zase budou hovořit o příbuznosti k synthwave soundtracku seriálu Strange Things.

 

Následovník Unstuck zase může připomenout automobilový výlet Kraftwerk, ovšem podaný optikou 21. století. A to je právě nejsilnější stránka všech osmi kompozic desky. Že nejsou kopií analogově revivalového hnutí, Aux Field není další z mnoha mladých synthwave hvězdiček, ani retro vzpomínkou na chilloutovou odnož taneční horečky 90. let, kterou mohou instrumentálky vzdáleně evokovat. Hlavní inspirací desky je prý gruzínská architektura. Podle strohého černobílého obalu i samotných kompozic bychom mohli odhadovat, že Tbilisi a okolí je doménou „architektury ostrých hran“, ovšem při bližším zaposlouchání se máme co dočinění nejen s odlidštěným technologickým přístupem Autechre, ale často dojde i na mnohem atmosféričtější polohy Aphexe Twina. Ano, Square Landscapes si neodpustí ani schematicky vyprázdněné a kouzla zbavené kousky jako Paragraph nebo Garden In The Frame, celkově ale Aux Field na svém druhém albu vydaném na ruském labelu Kotä Records výrazným způsobem překročil stín prvotiny a do budoucna se může stát zajímavým hybatelem na nezávisle elektronické scéně.

Kotä Records, 2018, 41:33

 

Přidat komentář