Avishai Cohen: Into The Silence

avishaiTrumpetista Avishai Cohen je příkladem toho, jak stylová a zvuková připomínka hudby mistrů moderního jazzu nejen potvrdí někdejší jedinečnost, ale současně také pravdivost Picassova výroku, že co bylo opravdu moderní v minulosti, zůstává moderní v každé době. Jeho prvním albem je The Trumpet Player (2003). Tam mu ještě na kontrabas hrál nepříbuzný jmenovec Avishai Cohen – čímž upomínám na možnost záměn. Avishai Cohen trumpetista se narodil v Tel Avivu v roce 1978. Vedle toho, že od studentských let hrál jazz, působil také s Izraelským filharmonickým orchestrem. Následoval odlet do USA ke studiu na Berklee College of Music v Bostonu. A jestli má tato jazzová akademie nějaký vyšší význam, je jím možnost zapadnout do prostředí skvělých muzikantů všech generací a možnost rychle nabývat zkušeností. Into The Silence je Cohenovou prvotinou u ECM, kterou dedikoval zemřelému otci. Kapelnickým debutem, neboť v roce 2014 se už objevil v kvartetu saxofonisty Marka Turnera na CD Lathe Of Heaven. Cohen své kvinteto sestavil s tenorsaxofonistou Billem McHenrym, pianistou Yonathanem Avishaiem, kontrabasistou Ericem Revisem a bubeníkem Nasheetem Waitsem.
Hned první dvě skladby – Life And Death a Dream Like A Child – nás přivádějí do atmosféry světa jazzových balad trumpetistů přelomu padesátých a šedesátých let. Zvuk užité plechové sordiny (dusítka) ještě více probouzí stav duše vibrující hrou Milese Davise. V motivu čtvrthodinové balady Dream Like A Child lze vzdáleně zaslechnout melancholii melodií Cohenova rodného etnika. Tóny trubky skvěle doplňuje hra klavíru. V Dream Like A Child předvede škálu vlivů od romantizující hry ovlivněné klasickou hudbou až po pasáže hodné jazzového klasika Oscara Petersona. V druhé půli, když se opět přidá zvuk trubky a hudba rytmicky oživuje, se poprvé přidává tenorsaxofon McHenryho. Hard bop šedesátých let je nabitý čerstvostí nové generační mízy. Titulní Into The Silence otvírá klus basů podpořený bicími a opakovanými tóny klavíru, hudba se stylově posouvá v čase: trubka upomíná na hloubání Enrica Ravy či Tomasze Stańka, tenorsaxofon občas hudbu zdrsní, improvizace jsou volnější. Rytmický kontrast zamyšlené hry trubky či klavírního sóla a současné výbušnosti bicích Nasheeta Waitse ještě více zvyšuje napětí. Na dvanáctiminutové ploše se toho děje hodně, každý z nástrojů v ní má dost prostoru, mění se dynamika, ale vše udržuje pohromadě melodická linka Avishae Cohena. Pak klavír s basou rozvíří valčík, opět nasloucháme hladivé zpěvnosti Cohenovy trubky. Poslední dvě skladby se vracejí k baladické náladě v duchu a stylu nejplodnějšího období moderního jazzu. Zajímavé je, že autor všech skladeb Avishai Cohen zde nevyužívá možnosti dialogů trubky a tenorsaxofonu. Bill McHenry hraje buď v pozadí, nebo má samostatné sólo, jako v Behind The Broken Glass. Závěr tvoří Life And Death – Epilogue, krátký návrat k jímavému vstupnímu tématu v sólovém podání klavíru Yonathana Avishaie. Hudba Cohenova kvinteta je jako stvořená pro zklidňující chvíle v současném světě roztřesených kolen.

ECM/2HP, 2016, 53:10

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *