Avishai Cohen / Yonathan Avishai: Playing The Room

Duetní jazzová alba klavíru s trubkou se objevují řidčeji, než se saxofony; připomeňme si třeba duo Stefana Bollaniho s Enrikem Ravou (The Third Man, 2007) nebo u nás Emila Viklického s Miroslavem Hloucalem (Aftredark, 2015). Na této nahrávce se setkali dva významní představitelé současné izraelské muzikantské komunity působící na vrcholné scéně světového jazzu, pianista Yonathan Avishai působící ve Francii a trumpetista Avishai Cohen žijící v New Yorku, oba narození v Izraeli. Devíti skladbami naplnili vysoké očekávání výsledku, překvapením pro někoho by mohla být převaha standardů. Vlastní skladatelské příspěvky zařadili hned na úvod alba – pomalou baladickou Cohenovu The Opennig se silnou melodií, plnou melancholie a Avishaiovu zasněnou expresivní Two Lines.

 

Původní tvorba album také uzavírá – ukolébavka Shir Eres významného izraelského skladatele Sashi Argova, napsaná na slova básně Nathana Altermana (oba předváleční emigranti, první z Moskvy, druhý z Varšavy), silně jímavá, jak se na tuto formu hodí. Nadčasovou klasiku Ellingtonovu duo prezentuje zamyšleným tématem Azalea, Cohenem hraným s dusítkem; skladbu, která uzavírá nahrávku The Great Summit Armstronga s Ellingtonovým kvintetem (1961) a často je uváděno Satchmovo spoluautorství. Něco muzikantské rozvernosti, až staromilnosti, přináší Kofifi Blue jihoafrické jazzové hvězdy – pianisty a skladatele Abdullaha Ibrahima (Dollara Branda). V tomto rozpustilejším duchu pak duo zahraje téma Ornettea Colemana Dee Dee (1965), následované živou „dvanáctkou“ Milta Jacksona Ralph´s New Blues. Zajímavé je zařazení hitu Sir Duke Stevie Wondera, který se po smrti Ellingtona (1974) přihlásil touto písní k dědictví nejen jeho hudby, ale také ostatních nadčasových velikánů předmoderní jazzové éry – ke Countu Basiemu, Glenu Millerovi, Armstrongovi a Elle Fitzgeraldové. Ostatně – výběrem převzatých songů se obdivu k rozsáhlému a pestrému dědictví hudby jazzové historie osobitě a velmi zdařile přiznali také oba protagonisté „pokojského hraní“ na tomto albu.

 

ECM, 2019, 45:58

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *