BÉLA FARAGÓ: Dustball Songs and Dances

Maďarský skladatel a pianista Béla Faragó soustředil na své melanži Dustball Songs and Dances ve třech oddílech žeň ze své tvorby, spjaté s lidským hlasem, z let 1986 až 2009. První várka, dvanáct skečů z opery Metamorphosis, se v podání Saint Ephraim Quartetu a violoncellisty Balázse Kántora pohybuje chórově v nejbizardnějších polohách od tragična po roztopášnost, na pomezí závažné vážnosti, která je podle mého názoru podávána s šibalsky přimhouřenýma očima. Můžeme tu vystopovat prvky gregoriánského chorálu, madrigalu, bel canta nebo folkové názpěvnosti, vše se rozpohybovává od vzrušené rozvernosti po tajuplnou potrhlost, vše se děje na pomezí perpetuální prozmatkovosti, prochvatné překvapivosti, ale i perziflážní trauričnosti nebo klekánicové vznosnosti či zaltzheimerované vytupírovanosti. Rovina každé ze dvanácti kvazi-arií je zdialogizována, je posunuta do „vyumělkované“ abnormálnosti, vypaběrkována z hlubinné abnormálnosti do kazatelské kormutlivosti i zabřídavé zadušovanosti.

 

Každopádně Tamás Bubnó, Márk Bubnó, György Philipp a György Silló jsou hlasově perfektní, tupírují za cellového doprovodu zasněnou dumnost i vypěněné rozdychtění, procítěné „až na půdu“. Sedmimístné Songs for Attila Józsefʼs Poems nabídne naopak jemnější ženský vokál mezzosopranistky Katalin Károlyi, útěšlivý, ale výrazný, plný výkřičné i polomluvné důsažnosti. Maximum emocí je v těchto miniaturách dosahováno téměř minimalisticky zapojovanými houslemi Istvána Kereka nebo skladatelovým pianem v různorodých aranžmá od skečnosti přes roztěkávanost po ukolébavkovost. A tak se ti tři dopunktují do posledního tónu. Závěrečné (téměř dvacetiminutové) Has it not Become Colder?, jehož spoluskladatelem je sitarista a drónista László Hortobágyi, je Gayan Uttejak Mandal Ensemblem umanuto do vyvzdorovávaně nahánčlivého proudění, sopranistka Zsófia Szerb uchvacuje sebevědomou rozmařilostí, dozřetelňovanou cellem Istvána Trajtlera a basovou kytarou Tamáse Tótha a doexotizovanou Faragóem, který k pianu přidal tabla. Je to zvukově záměnlivé album, poprášené poněkud i odkazem Friedricha Nietzscheho a umanuté úpornou i úkornou vehemencí.

 

BMC, 2018, 76:26

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *