Za projektem Bella Wakame stojí berlínské duo Andi Haberl (The Notwist a desítky dalších projektů) a Florian Zimmer (jinak též Driftmachine, Ellicist nebo Saroos), kteří proměňují domácí nahrávky a živé záznamy jamů v nečekaný a zřejmě i neplánovaný nový projekt. Debutové album, natočené v loňském roce, nabízí muziku stvořenou jak v bytových podmínkách, tak prostorách studií Silent Green a Donau 115. Jako čerstvé housky ji servíruje posluchačům v hrubé, neupravené podobě, zkrátka zachycuje vybrané momenty tvorby v přímém přenosu. Haberl přináší perkusní nuance a rytmický drive, zatímco Zimmer pracuje s modulárními syntezátory, což v hudbě vytváří zvukové bludiště plné pohybu a průniků. Improvizace obou muzikantů si bere k ruce motorickou neústupnost krautrocku, smysl pro detail současného elektro-akustického jazzu a není překvapením, že Bella Wakeme má slabost pro exotickou ornamentalitu i ambientní zasnění. Italský portál Radioaktiv popisuje náladu alba jako „hudbu, která je všude, ale nespěchá“; a skutečně – Bella Wakame nemá potřebu uhánět kupředu. Jako by oba muzikanti tvořili uprostřed nočního klidu, daleko od městského shonu, s výhledem do ztichlé a zšeřené zeleně. Ano, v nahrávkách debutové desky dvojice najdeme řadu prvků, které nás odkážou k indie elektronice The Notwist, dubovému šílenství Saroos nebo jazzovým hrátkám Andromeda Mega Express Orchestra, celkově ale nemůžeme Andiho s Florianem nařknout z plagiátorství. Důležitou roli na nahrávce má i průzračný mix studiového šikuly Tadklimpa a atmosférou nabitý mastering ambientního přeborníka Rafaela Antona Irisarriho. Zatímco dva roky starý debutový singl Toutpartout PT2 měl poněkud repetitivní nádech – eponymní dlouhohrající debut Bella Wakame je naopak plný podmanivých melodií, se kterými si muzikanti s velkou chutí kreativně hrají, převracejí je ze strany na stranu, nasvěcují je z různých úhlů, a my se jako posluchači z této instinktivní hry můžeme jen radovat.
BELLA WAKAME: Bella Wakame
Umor Rex/Morr Music, 2025, 38:38
