Německý skladatel a producent Ben Lukas Boysen začal vydávat elektronickou hudbu jako Hecq na začátku nového milénia. Autorskou stopu zasadil do undergroundového prostoru, kde se stýkaly cesty temného ambientu, granulovitě zamaskové IDM, breakcore a industrialu. Postupně přidal do svého rukopisu prvky experimentálního hip-hopu a dubstepu, zatímco začal komponovat soundtracky a další alba pod vlastním jménem. A náhle se z temnoty vynořené postavy stala inspirativní osobnost, zasahující, například spoluprací se Sebastianem Planem, až do neoklasických vod. Není divu, že hudebníka takového rozletu si už před lety pod svá křídla stáhl label Erased Tapes. A proč tohle celé píšu? Protože Benovo nové album opisuje kruh a zcela vědomě se vrací ke svým kořenům hudebního nadšence, syna milovníků klasiky, který se po zahoření pro elektronické pionýry, jako jsou Autechre, Arovane nebo Goldie, rozhodl dobýt se svou hudbou novými impulzy tepající Berlín. Pryč je koketérie jeho analogové elektroniky s klasikou nebo postrojem. Alta Ripa (původní římské jméno rodného Altripu) je elektronická jízda, kterou sám autor popsal jako „něco, co bych jako patnáctiletý rád slyšel, ale teprve jako dospělý jsem schopný napsat“. Nečekejme ale žádnou zběsilou techno nebo tranceovou jízdu. Na to jsou Benovy kořeny příliš spletité. Taneční tep se na nahrávce střetává s melodickou ambientní imaginací. V tišších momentech autor zdraví, jak minimalistického Aphex Twina (jako např. v titulní skladbě), tak naopak filmově rozmáchlého Vangelise (viz Vineta s hostujícím Tomem Adamsem), v rychlejších položkách dává autor s chutí na odiv hrubě analogový původ zvuků, buduje atmosféru na jednoduchém, přímočarém rytmu, nikdy ale nesklouzne k popově davovému vydírání. Alta Ripa je hudební návrat Boysena do dětství, které je zábavnou domácí taneční párty. Je v ní dostatek prostoru pro tanec i křehké emoce. To dělá z tohoto autora možná zajímavější jméno, než je dvojice Kiasmos.