BEST FERN: Earth Then Air

Backward Music/Youngbloods, 2023, 38:19

Stejně nenápadně, jako se udála spolupráce dvou původně montrealských muzikantů, zní i nevtíravá hudba dvojice Best Fern. Tu tvoří písničkářka Alexia Avina a elektronický producent Nick Schofield. Protagonisty svedla dohromady kovidová škatulata, která jinak ve Spojených státech působící zpěvačku zavála po dlouhé době do Kanady. Zde se Nickovi s Alexií navíc naskytla možnost využít plně vybavené prostory Banff Center for the Arts and Creativity, čehož duo plně využilo. Čtrnáct dní v prostorách s výhledy na okolní Skalnaté hory totiž stačilo dvojici, aby připravila materiál na debutovou desku. Stejně, jako okolní skalní masívy, které se tyčí ke hvězdám, tak i hudba Best Fern je lehká jako pírko a spíše mírně povlává ve větru, než že by měla sílu tlačit před sebou těžká závaží. V souvislosti s kolekcí se nejvíce mluví o „ambientním popu“, což můžeme rozklíčovat jako jednoduché, popové písničky s vysokým obsahem ambientních a melancholických ingrediencí. Dříve by podobnou nálepku dostala například Enya, nedávno zemřelá Julee Cruise, z kytarové stránky The Sundays nebo v pozdějších letech Cocteau Twins. Éterický vokál zpěvačky je zkrátka uložen do hebkých, jednoduše elektronických aranží, které dokážou elegantně zastoupit i neexistenci dechů nebo kytary. Na druhou stranu z desky necítíme jisté zpátečnické choutky směrem k 80. nebo 90. letům, kterými je současná scéna přeplněna. Analogová elektronika, i když má sklony ze své podstaty navozovat jisté retro konotace, je zde od podobných úvah odstřihnuta. Když před dvěma roky Nick Schofield představoval veřejnosti své sólové album inspirované monumentální, vzdušnou architekturou kanadské národní galerie v Ottawě, natočil ho celé na jediný nástroj, syntezátor Prophet-600 a přesto posluchač neměl pocit, že je ochuzen. Podobně tomu je s kolekcí Earth Then Air, která pop i v tomto úsporném balení dokáže prezentovat podobně suverénně, jako nabušené bangery ze špičkových hi-tech studií.

 

 

Přidat komentář