Black Duck spojuje tři stálice chicagské hudební scény: kytaristu a baskytaristu Douglase McCombse (Tortoise, Pullman, Eleventh Dream Day), kytaristu Billa MacKaye (ten spolupracoval s Ryley Walkerem nebo Nathanem Bowlesem) a bubeníka Charlese Rumbacka (Colorlist, Stirrup). Trio spolu léta hrálo improvizované živé sety, než vstoupilo do studia s Johnem Hughesem III z Hefty Records za mixážním pultem. Každý člen před nahráváním napsal pouze jednu píseň, zbytek alba vznikl až během nahrávání. Zdá se, že bezejmenný debut Black Duck maluje osm odlišných portrétů za použití plus minus stejných vstupních „barev“. Jednotlivé rukopisy jednotlivých hudebníků jsou snadno identifikovatelné, i ti se snaží ze svého arzenálu vytáhnout různé trumfy. Někdy vytáhnou z kapsy silné melodie, jindy se pouštějí na rozsáhlé pole volné improvizace. Bluesový otvírák Of The Lit Backyards se surfovou atmosférou 50. let je McCombsovým příspěvkem a klidně bychom ho mohli umístit na jakoukoliv desku jeho skupiny Brokeback. MacKayova Delivery je mnohem drsnějším příspěvkem (šilhá řežavostí kytarové linky směrem k Neil Youngovu Mrtvému muži), který ale také nepostrádá bluesový feeling. To Rumbackův kus The Trees Are Dancing je pomalým, spíše atmosférickým postupem skrz rozlehlou a tichou poušť. Zbytek alba se už nedrží klasického písňového schématu. Foothill Daze je krátkým, kytarově ambientním sněním, Second Guess je rockově improvizačním čekáním na Godota s několika nátlakovými vlnami i stejným počtem tišin. Thunder Fade That Earth Smells je temnějším a agresivnějším bratříčkem, s neustále vířícími bicími, podladěnými kytarovými riffy a atmosférickými kytarovými náladami. To Lemon Treasure je náladový protiklad postavený na tepající rytmice a nemizících surfových kytarách. Závěrečná Americana pak drží divoké nálady na uzdě a zanechává náladu debutu Black Duck ve spíše domácké atmosféře spontánního muzicírování.