Black String: Mask Dance

Geomungo je přes metr a půl dlouhá šestistrunná stolní citera (moderní mívá 11 strun) z rodu starodávných čínských citer. Hraje na ni Yoon Jeong Heo. Daegeum a danso jsou korejské podélné flétny, yanggeum – další strunný stolní nástroj, na který se hraje bambusovými paličkami. Ovládá je Aram Lee. Janggu je tradiční korejský oboustranný bubínek, na nějž s dalšími perkusemi hraje Min Wang Hwang. Elektrická kytara z dřevěného masivu, druhá půle minulého století plus současná elektronika: Jean Oh. Ideologem hudby korejské tradice propojované se znaky rocku a jazzu je mladá dáma Yoon Jeong Heo. K této fúzi říká stručně: „Je to silné, krásné a hodnotné.“ S výjimkou folklórní korejské melodie Song From Heaven je Heo autorkou všech skladeb. Přiznává inspiraci švédským triem E.S.T. pianisty Esbjörna Svenssona, speciálně skladbou The Face Of Love (CD Good Morning Susie Soho, ACT, 2000). Připomenu, že má silný dálněvýchodní kolorit s využitím elektroniky. Poctu E.S.T. nazvala Flowing, Floating. Hudba kvarteta Black String je fúze z druhé strany planety, v níž se korejští muzikanti pokoušejí zvuk vlastní tradice syntetizovat s populárním západním výrazivem. Tradiční nástroje zde mají jednak úlohu témbrovou, jednak při hře užívají melodické a rytmické zavedenosti rockové hudby, sólisticky obohacené jazzovým rozvíjením témat. Do toho vstupuje zvuk elektrické kytary, obvykle zcela rockově, někdy až metalově modulovaný, také elektronika – v obou případech však ovládaných tak, aby na sebe nestrhla jednoznačnou pozornost. Jean Oh se narodil v Soulu, vystudoval tamní renomovanou jazzovou akademii. Následovala studia v Paříži, po jejich absolvování pokračoval v New Yorku, navštěvoval také tamní školu improvizované hudby a hraje se špičkami progresivní newyorské scény. Při poslechu mi naskočily vzpomínky na interpretační ideu polského Ossianu; hráli na 6. Pražských jazzových dnech ’78 v Lucerně. Také rozvíjeli jazz & rockové tendence na akustické nástroje lidového evropského i asijského původu, dokonce si říkali teatr naturnalnego dżwięku. Elektronika Korejcům umožňuje vytvářet mysteriózní zvukové plochy, například hned v úvodní Seven Beats – ve skladbě se však brzy rozvine metalově rocková konstelace rytmu i zvuku. Geomungo přitom dokáže vybuzené kytaře překvapivě dobře sekundovat. Aram Lee v Growth Ring navodí flétnou meditativní podvečerní náladu, Oh ji jemně podbarvuje elektronikou. Mask Dance je rytmem, zvukem, úspornou melodičností, v podstatě punkem, s vokálem perkusisty Hwanga. Tradicionál Song From Heaven je pomalá balada zpívaná opět Hwangem, citlivě doprovázená akusticky (až evropsky klasicky) znějící kytarou; v druhé části skladba nabývá téměř charakteru halekačky z bavlníkových plantáží. Rytmicky strhující je Dang, Dang, Dang s rozkřáplým zvukem elektrické kytary, nad nímž se tetelí sólo flétny. Závěrečný Strangeness Moon je impresionistická zvukomalba v prostoru, k níž přispívají jemně všechny zúčastněné nástroje: s blížícím se závěrem nastává improvizační chaos, který skladbou proletí a zmizí: zbude – co? uklidnění? umírání? Black String je kapela, která má skutečně hodně společného se Svenssonovým hledačstvím, což předvádí s neuvěřitelnou nápaditostí a energií. Nahráno v Soulu.

ACT/2HP, 2016, 55:38

Přidat komentář