Branford Marsalis Quartet: Belonging

Padesát let po vzniku alba Belonging evropského kvarteta Keitha Jarretta (Garbarek, Danilesson, Christensen, 1974) nahrálo kvarteto tenor & soprán saxofonisty Branforda Marsalise CD ve shodném nástrojovém obsazení a v původním pořadí skladeb, s časovým rozdílem 17 minut. Nejméně čtyři skladby se už staly standardy: chytlavé rytmické téma Spiral Dance, „půlnoční“ balada Blossom, cituplně zpěvné Belonging, impresionistické Solstice. Časovou kapacitu využil k improvizacím; dobře to dokumentuje titulní, až „evansovsky“ lyrická skladba Belonging, původně dvouminutová. Garbarek přehraje jen motiv skladby, Marsalis dává velký prostor klavíru Joey Calderazza. Delší rozvinutí skladby improvizací (zde na 7:35) dávají smysl, pokud muzikanti mají k tématu co říci, což se zde děje vzrušujícím způsobem. Marsalisova sopránka skladbu v závěru z lyriky vyvádí až k expresivní pasáži před návratem k úvodní náladě skladby. Oba protagonisté se improvizačně vyřádí také ve zpěvné a taneční Long As You Know You’re Living Yours – hudba má kvůli Marsalisovi až „coltraneovskou“ naléhavost a soulovou expresi; na ni v druhé půli skladby naváže funkový přístup Calderazza. Strhující podání má také přímočaře rytmická i melodická skladba The Windup, s dlouhým sólem bubeníka Justina Faulknera, podpořeným jednotvárným klavírem, nás vede až někam k prehistorii hudby do Afriky. Závěrečné Solstice – sám pojem slunovratu vyvolává pocit něčeho vzrušujícího a Marsalis tento dojem úspěšně transformuje do zvukového vyjádření: od poklidné imprese prologu přes sólo kontrabasu Erica Revise až k následným expresivním improvizacím a ztišeně zklidněnému konci. Obecně je možné obdivovat jak skladatelské nápady Keitha Jarretta, tak způsob, jímž se s nimi vypořádalo Marsalisovo kvarteto. A na závěr – vůbec není na škodu naslouchat střídavě jak Jarrettovu LP/CD, tak Marsalisově novince, z níž čiší úcta a obdiv k původnímu materiálu.