CHASMS: The Mirage

Takovouto sadu inspiračních impulsů bych nepřál ani zavilému nepříteli. Chasms na desce referují o rozvodu, ztrátě bratra a množství přátel (muzikantů, DJů a fanoušků), kteří se stali obětí požáru v oaklandských skladech v roce 2016. Není divu, že Sky Madden, polovina dvojice, si sbalila tašky a po více než dekádě opustila San Francisco ve prospěch Los Angeles. Na druhém albu dua je tíha osudu poznat. Zatímco na tři roky starém debutu On The Legs Of Love Purified se Sky s Jess Labrador vznášeli na shoegaze melancholických oblacích, tentokrát je ve studiu vyvětráno, navíc podlaha se propadla o patro níže. Alespoň tak na mě zvukový příklon k dubu působí. Basa náhle vytváří neobyčejně hutný polštář, do kterého údery bicího automatu dopadají s několikanásobnou ozvěnou. Rytmika tak vytváří obrovské prostory, které na rozdíl od minulé dlouhohrající kolekce nevyplňují hlukové stěny, ale pouze něžné linky elektrické kytary, které se proplétají se stejně naladěným vokálem Jess. Chasms prostě nemají náturu do zjitřených ran sypat pepř, na druhou stranu frustrace si žádá o to, aby byla artikulována. Díky oběma deskám Američanů si můžeme uvědomit, jak mohou mít určité hudební směry k sobě blíže, než by se na první pohled zdálo. Shoegaze i dub vládnou rozvážnými tempy, melancholií i vyšší mírou obrazotvornosti, než je v kraji zvykem. Takže když do nahrávky, která se možná nevědomky postavila na polovinu cesty, přimícháme ještě špetku postpunku, popu a poslechové experimentální elektroniky (ne nadarmo s mixem a masteringem pomohli Josh Eustis z Telefon Tel Aviv a ambientář Rafael Anton Irisarri), máme před sebou desku, která svou originalitou musela překvapit i samotné autory.  Rozumím tomu, že niternost The Mirage si museli zpracovat sami protagonisté, možná i proto na konci jinak novátorská nahrávka začíná upadat do jistého stereotypu. To je ale jen drobný kaz na hudební terapii, která přinesla svědectví o tom, že i když vás osobně rány osudu míjí, pokud se nedaří vašemu okolí, můžete se jednoduše dostat do kolen.

 

Felte, 2019, 48:55

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *