Christoph Pajer & Dorota Barová, Kaštan, 17.4.

Docela často se dneska říkává, že posluchači jsou líní, a namísto toho, aby zašli do klubu na ojedinělý koncertní zážitek, raději sedí doma u počítače. Faktem je, že na to, jak unikátní se ten večer konal v břevnovském Kaštanu koncert, se tentokrát nesešly žádné davy. Ale ti, kteří dorazili, to oběma vystupujícím opravdu důkladně vynahradili…

Dorota Barová je dnes jednou z nejvytíženějších cellistek u nás. Hraje s hned několika formacemi, od jazzu, přes cenami ověnčené Tara Fuki, až k popové špičce v podobě doprovodné skupiny Anety Langerové, ale sólově hrává opravdu málo. Což je vlastně s podivem, protože nedávno vydala skvělé album Iluzja, a ještě krátce před ním i zajímavou nahrávku s členy slovenských Korben Dallas. Obě dokazují, že je Barová nejen vynikající instrumentalistkou, ale i šikovnou zpěvačkou a autorkou, která pro nápady nemusí chodit daleko.

Skladby z cenou Anděl ověnčené Iluzje, včetně stejnojmenné skladby, byly páteří vystoupení. Měkkou polštinou zpívané texty hladily i kolébaly, a soustředění posluchačů, které dokázaly vyvolat, bylo na dnešní dobu až neobvyklé. V některých chvílích by byl slyšet i onen pověstný padající špendík. Schopnost zároveň nabídnout účinnou relaxaci, a přesto neklesnout k podbízení, ani potřeba sahat k banalitám, tu byla přítomná od počátku do konce.

 

Kolik z těch, kteří dorazili, ještě pamatuje skvělou vídeňskou formaci Metamorphosis, která u nás sklízela bouřlivé potlesky, a kolika něco řekne i jméno už trochu pozapomenuté, mezinárodní kvarteto Boo, ozdoba mnohých alternativně laděných rockových přehlídek? Christoph Pajer hrával s oběma, a jak se i tentokrát ukázalo, obě polohy – jak ta křehká, místy až koketující s moderní vážnou hudbou, tak i ta energicky rocková – se mu pevně zaryly pod kůži.

Nový projekt Ding, ve kterém se spojil s rakouským kolegou Raphaelem Gillerem, od počátku udivoval tím, jak barevnou a pestrou hudbu lze jen ve dvou „vykouzlit“. Zatímco sám Pajer střídal kytaru a housle, které si občas i vrstvil ve smyčkách, Giller v sedě u bicích působil jako citlivý doprovod, a spolu místy dokázali vyprodukovat plnější zvuk než početná kapela, aby se o jen několik momentů později ztišili do až ukolébavkového zamyšlení. Jen těžko jejich souhru nějak škatulkovat – bylo by to stejně zbytečné jako marné.

 

Pozoruhodné – i když logické – spojení Barové a Pajera, by nejspíš před pár lety spolehlivě zaplnilo, mnohem větší sál, avšak přestože se tentokrát ukázala přesycenost pražské klubové scény a šlo spíš o koncert pro zasvěcené, oba zúčastnění nic neodbyli a zážitek, který příchozím připravili, byl zcela výjimečný. A když Christoph Pajer v závěru sáhl k nápaditě přepracované skladbě Na jih, z repertoáru moravské rockové legendy Dunaj, rozprostřelo se sálem tak dokonalé propojení pódia s diváky, že mělo sílu menší jaderné elektrárny. Tenhle česko-rakouský večer se zkrátka navzdory všemu nadmíru vydařil.

 

Lída Hodáčová

 

Přidat komentář