CLAIRE ROUSAY: a little death

Zvuková kronikářka Claire Rousay se po roce a půl vrací s dlouhohrající deskou. Zatímco deníkově laděný sentiment (2024) byl vzhledem k roli vokálu a celkové melodičnosti citelným úkrokem od autorčina standardního hudebního rukopisu, a little death se dá, minimálně co do instrumentace, považovat za návrat ke kořenům.
Rousay skrze terénní nahrávky uchovává zvuky pozapomenutých míst, situací a rozhovorů a jejich vrstvením jim poskytuje nový význam a prostor. A little death není výjimkou, název odkazuje ke stejnojmenné vinárně v texaském San Antoniu, kterou autorka svého času pravidelně navštěvovala, což vzhledem k ročnímu výročí její abstinence přináší rozměr navíc. Malá smrt dosavadnímu životu, malá smrt alkoholu, malá smrt malé smrti.
Poslech alba evokuje moment, kdy člověk po dlouhé době jde ulicí bez sluchátek a zřetelně náhle slyší okolní šum, zvuky, na které téměř zapomněl. I to se dá klást do kontextu abstinence, která může být spouštěčem podobného stavu – nezvyklé ostrosti okolních vjemů plynoucí z absence alkoholové otupělosti.
Jak už bylo naznačeno, kanadsko-americká hudebnice tentokrát opět upouští od použití vokálu v tradičním slova smyslu a místo toho volí „své oblíbené“ samply nejrůznějších ruchů, včetně útržků konverzací, tu a tam doplněné minimalistickou linkou klavíru, klarinetu, kytary či smyčců (ty tradičně obstarává její dlouholetá spolupracovnice Mari Maurice alias more eaze). Možná právě proto, že slova nejsou primárním prostředkem autorčiny komunikace, působí jejich přítomnost v některých skladbách mimořádně silně – prvním z takových výrazných momentů je intro i couldn’t find the light, druhým track somehow. Pokud by byla řeč o pomyslných vrcholech alba, hodí se mimo uvedených vyzdvihnout také kolaborativní track just, na němž umělkyně spolupracovala s M. Sage.
Rousay mistrně ovládá umění naslouchat a svou tvorbou dokazuje, kolik skrytého potenciálu se v pozorném poslechu okolního dění skrývá. Nejen v tomto ohledu je, co se od ní učit.