Coleen: Captain Of None

coleenNa Francouzce Cécile Schott, která se v hudebním světě pohybuje jako Colleen, je sympatické, že se ani po více jak dekádě nechce opakovat. A přitom si v základu stále vystačí s dvěma instrumenty, které ji provází od první desky – s barokní violou da gamba a samplerem. Už jsme se od ní dočkali úchvatné klasicistně rozpité ambientní desky, více konkrétní nahrávky s vrstvením takřka desítek linek violy přes sebe nebo záznamu koncertu, který představil Colleen znovu v jiném, více expresivním, experimentálním světle. Letošní desku ovlivnil především dub, což je oblast, se kterou se Cécile prozatím nestřetla. Francouzka navíc po letech překonala stud a na novince se v řadě skladeb představuje jako výborná zpěvačka. Třetí novinkou, která z nahrávky není na první poslech zřetelná, je snaha představit nové skladby v podobě, které jsou bez obtíží hratelné na koncertech. Nečekejte ovšem výpověď postavenou pouze na hlase a jímavých tazích violy. Právě sampler spolu s dubovými echy a delay efekty dokáže celkem jednoduše vytvořit zdání „kapelního“ zvuku. Viola často drží zatěžkanou basovou figuru, nad ní poletuje další linka tohoto renesančního nástroje efektovaná do vesmírně progresivní podoby, skladatelčin vokál se drží ve středu dění, aby do hry tu a tam vstoupili další nástroje jako melodika nebo indonéské kovové hůlky, které Colleen posloužily jako perkusivní nástroj. Všechny tyto experimenty mohly z novinky vytvořit hlasitou, agresivní nahrávku. Cécile si ovšem pohlídala, aby i šestá dlouhohrající deska měla v základu intimní vyznění. Mise vytvořit další moderní album postavené na hře archaického renesančního nástroje se znovu povedla.

Thrill Jockey, 2015, 42:26

Přidat komentář