Convergence

Florian Arbenz Hammer Recordings, 2020, 53:47

Mimořádnou muzikantskou „kolekci“ se zdařilo seskupit kolem sebe bubeníkovi skvělého tria Vein, zde také kapelníkovi Florianu Arbenzovi z Basileje. Jeho sexteto Convergence má doslova transatlantský charakter. Ze švýcarského hraničního města s Německem pochází ještě kontrabasista Rafael Jerjen. Britský jazz zastupuje vibrafonista Jim Hart. Z druhé strany Atlantiku zde hraje známý brazilský kytarista Nelson Veras a z plodného kubánského jazzového prostředí vzešli bratři Vistelové: tenorsaxofonista Maikel a jeho bratr Jorge, trumpetista. Na albu je osm titulů, převážně od Maikela Vistela, dvě od Jorgeho a dvě od kapelníka Floriana Arbenze.

Album otvírá Little Idea s minimalistickým úvodem „steve-reichovského“ rodokmenu a ve skladbě je hned patrné, jaký zásadní vliv na celý zvuk bude mít vibrafon, nejen sólově, ale i jako nástroj v pozadí. Bratři se představují jako vynikající sólisté, jejichž hra uchvacuje v celém průběhu svých expozé. Do tajuplné atmosféry se zvonkohrou vibrafonu a duetem nástrojů bratří Vistelů vplouváme v Translación, s krásným sólem akustické kytary Verasovy, z níž se odvíjí sólo Hartova vibrafonu. Švýcarská rytmická dvojice Jerjenova kontrabasu s kapelníkovými bicími tvoří zajímavý rytmický podklad veškeré hudby – Arbenz už dlouho patří k evropské bubenické špičce.

V půli Fast Lane skvěle rozehraje Jorge Vistel sólo na trubku z „fanfárově“ znějícího úvodu, v němž mu sekunduje jen kontrabas. Verasova kytara zřetelně navazující na moderní brazilskou hudebnost, spoluvytvářenou Gismontim, tvoří dlouhý úvod ve skladbě Ambar; až od poloviny skladby mu dělají témbrový podklad ostatní nástroje, většinou v unisonu. Lyrické, s basovým úvodem, je Nocturne, skvěle zní dueta Vistelů ve Strong Steps a obdobné téma nám zopakují v závěrečném Edificio 17. V pestrosti vynikající mezinárodní jazzové scény je stále co objevovat.

Přidat komentář