David Pomahač: Normální lidi nakupujou ponožky

Kdo je umělec? Podle mě člověk, kterej se umí dívat na věci jinak. Někdy zespodu, někdy z oblak, ve kterých poletuje, ale vždycky jinak. A umí svůj pohled přednést dalším lidem. Kdo je muzikant? Někdy člověk, kterej má setsakramentsky tvrdej chleba, ale zároveň je hudba jeho vášní i hnacím motorem. Ale hlavně je to vždycky člověk, kterej žije v normálním světě, chodí pro rohlíky, kupuje si fusekle, občas se bojí nebo je unavenej. A já jsem měl tu čest, že jsem s Davidem Pomahačem, jedním takovým úplně lidským muzikantem, mohl probrat úplně obyčejný všední problémy i radosti.

V březnu jsi vydal singl, ve kterým zpíváš, že naléhavě potřebuješ dovolenou. Už jsi na ní byl?
Ne.

A plánuješ něco?
Moje žena něco plánuje. Ale já si nejsem jistej, jestli to je v současný chvíli realizovatelný. Máme moc práce s kavárnou a nedostatek personálu, takže bychom samozřejmě rádi někam jeli, ale nevím, jestli je to reálný.

Vedeš kavárnu sám?
Spíš moje žena. Já jsem se z toho snažil poslední dobou trošku vycouvat, protože mě to drtí. Jsem teď hodně doma s miminem. Ale jak jsem říkal – nemáme dost personálu, takže jet na dovolenou by bylo za cenu toho, že bychom museli zavřít na dobu, co bychom byli pryč. To pak samozřejmě člověk pozná velmi rychle po návratu, že udělal chybu, když není z čeho platit nájmy a všechny věci kolem.

Nedostatek personálu je i důvod, proč už tady neděláš koncerty, jako jsi dělával před covidem?
Na to už bohužel nemáme vůbec kapacitu. Bylo by skvělý dál dělat koncerty, protože akce, který tu byly, se podle mě dost povedly. Ale není v našich silách tady být ještě i večer. Klidně bychom dali prostor k dispozici, kdyby se našel někdo, kdo se rozhodne o ty koncerty starat. Kdo to zorganizuje, bude tady večer jako produkční. To už nezvládáme. Otázka je, co bude na podzim, a potom taky, jak to udržet ekonomicky. Ty akce byly krásný, ale vždycky jsme byli rádi, když nikdo nic nedoplácel a všichni byli nějak spokojení. Když navíc vidím, kolik lidí teď chodí do klubů na koncerty, tak jsem trošku pesimista v otázce, jestli klubová scéna bude prosperovat.

Ty se tematicky dost a často točíš kolem únavy a vyčerpání. Nejen na novým albu Neviditelný, ale i na minulý desce. Je to pro tebe velký téma?
Asi jo, mám takovej konstantní pocit, že se cítím unavenej. Hodně. Ale není to taková ta únava, kdy se člověk vyspí a dá si dva dny volna a zase nabere energii. Je to spíš taková sociální únava. Z toho koloběhu, ve kterým se člověk nachází, a kterej je dost vyčerpávající. Já ho upřímně řečeno moc dobře nezvládám.

Kdo je umělec? Podle mě člověk, kterej . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář