DAVID SHEA: Meditations

Tvorba amerického skladatele Davida Shey se více než tři dekády pohybuje na pomezí experimentu, současné vážné hudby a nenápadné elektroniky. Od dob, kdy pracoval s gramofony, samply a industriální koláží na deskách labelu Tzadik nebo Sub Rosa a spolupracoval s takovými osobnostmi jako Zeenou Parkins, projektem Main nebo Robinem Rimbaudem a jeho rozličnými projekty, se jeho rukopis postupně ztišoval a soustředil. Meditations působí jako další logický krok: nikoli radikální proměna, spíš stažení se do nitra, do prostoru, kde zvuk přestává být výrazem ega a stává se nástrojem soustředění. Osm zhruba osmiminutových skladeb stojí převážně na klavíru, kolem nějž se volně usazují vibrafon, zpívající mísy, elektrická kytara, terénní nahrávky i jemná elektronika. Žádný nástroj v rukou poměrně velkého množství hostí se netlačí do popředí. Tóny doznívají, překrývají se a mizí, jako by hudba pouze zaznamenávala dech místnosti. Místo motivů a refrénů přichází proud – pomalý, klikatý, bez jasného začátku a konce. Poslech tak připomíná spíš chůzi krajinou než sledování vyprávění. Shea se inspiruje buddhistickými texty a samotnou praxí meditace, ale deska nemá nic společného s new age dekorativností. Klid tu není samozřejmostí. Do relativního ticha nahrávek totiž čerstvý šedesátník rád občas vloudí disonance, šum nebo zastřený hlas, které jemnou rovnováhu naruší. Právě tyto drobné trhliny, které dávají nahrávce lidskou tvář. Místo idealizovaného míru slyšíme spíš neustálé hledání rovnováhy mezi soustředěním a rozptýlením. Meditations tak nefunguje jako kulisa ani jako terapeutická pomůcka na povel. Vyžaduje čas a trpělivost. Pokud je posluchač ochoten se jí věnovat, odmění se stavem zvláštního zpomalení, kdy se svět na chvíli rozostří a zbude jen dech, dozvuk a ticho mezi nimi. Nenápadná, ale hluboká zkušenost. Zkrátka hudební meditace postavená na letité duchovní praxi.