DELERIUM: Signs 

Metropolis Rec., 2023, 56:20

Kdo to mohl tušit, kam se původně vedlejší oddenek elektronického tvrďáka Billa Leeba postupně vyvine? Předák EBM pionýrů Front Line Assembly na prvních deskách Delerium vytvářel instrumentálními skladbami na pomezí ambientu, industrialu a world music svérázný, tajuplný svět, do kterého s už věrným parťákem Rhysem Fulberem na dalších albech nejprve vpustil vangelisovskou monumentalitu, a od desky Semantic Spaces pak i popové melodie a celý zástup hostujících zpěvaček. Remix slavného DJ Tiesta dokonce na přelomu milénia udělal z undergroundových model na čas hvězdy tranceových monstrakcí. Nové album, první po sedmi letech ticha, se ale k těmto časům nevrací. Obloukem se otáčí směrem, kde došlo k prvnímu setkání temně elektronického světa Kanaďanů s darkwave popem. Na tomto průsečíku pak buduje základy letošní novinky, které znovu střídají instrumentální kompozice s těmi, ve kterých se mikrofonu chápou kooperující zpěvačky. Mezi nimi registrujeme Mimi Page, Phildel, Kanga, Innu Walters a Emily Haines. Za středobod alba můžeme brát skladbu Esque. Do jemně načrtnutých klavírních akordů se noří triphopové rytmy a hned několik vrstev syntezátorů lehce odkazující do zlatých sedmdesátých kosmických let. Marimba spolu s exotickými vokálními samply pak v Rain zase lehce čechrá onu exotickou vlnu, po které se po svém svezli i Moby nebo chillwave hvězdy Tycho. Střed alba balancuje na hraně zaměnitelnosti jednotlivých kompozic, ze které rázně vystupuje závěr desky. Instrumentálka The Astronomer si výraznými, řežavými syntezátory, jak z dob alba Zoolook Jean-Michela Jarrea, zjednává pozornost, aby si posluchač mohl plně vychutnat silný závěr v podobě baladického tracku Absolution doplněný o bezeslovný vokál Mimi Page. Bill Leeb se Rhysem Fulberem se na posledních dvou deskách souboru vymotali z přílišného koketování s bezbarvým rádiovým popem a na posledních dvou deskách projektu servírují vkusný melancholický pop se špetkou melancholické nálady.

 

Přidat komentář