Kranky, 2022, 37:00
Co dělat v situaci, kdy nemůžete dělat téměř nic? Původně hardcoreový basák Jacob Long (Black Eyes, Mi Ami) přesedlal už před nějakou dobou do elektronického světa a jeho nová deska poměrně věrně zobrazuje izolaci v bytě, kdy si člověk musel, chtě nechtě, vystačit sám se sebou. Jacob chodil po bytě a samploval zvuky, kterých si možná všiml teprve v nečekaném statickém tichu lockdownu první poloviny roku 2020. Jeho poměrně krátké skladby jsou plné jemného pleskání vody v koupelně, občasného zasyčení v kuchyni, nebo bouchnutí dveří či okna z průvanu v bytě. Long pro tuto kolekci zbavil svůj sólový projekt většiny tanečních elementů a soustředil se na vykreslení „nehybného času“. Základem tedy jsou melodicky jednoduché elektronické podklady, které doplňuje houpavá rytmika maximálně středního tempa a řada jemných samplů, které doplňují kostru, stejně jako silné dubové efekty, které dávají všem instrumentálním skladbám extra prostor. Uberte prvním deskám Autechre tanečního nasazení, a naopak dejte ambientním deskám Aphex Twina pomalý pravidelný rytmus a máte v hrubé zkratce zasazení Ghost Poems do palety nabízené elektronické hudby. Od Earthen Sea tedy nečekejme současné abstraktní výpravy ve smyslu aranžérské nepředvídatelnosti à la Arca, ale spíše se soustřeďme na drobné nuance, které z desítky střípků třetí řadovky vystupují nenápadně, ale zato v pravidelných intervalech. Z alba skladeb se tak rychle stává kolekce se silnou, statickou atmosférou, u které nás autor dokáže udržet v bdělosti svižným variováním základních stavebních kamenů rukopisu. Jak dnes na dobu prvních měsíců lockdownu vzpomínáte vy? Jako na dobu strachu a nejistoty, nebo naopak jako nečekané (a možná i potřebné) zvolnění v dosavadním hektickém běhu? Projekt Earthen Sea se na více prožité období dívá spíše druhým pohledem a nutno přiznat, že jeho výzva ke zpomalení má leccos do sebe.