Dva roky staré album Unfamiliar Minds zachytilo zpěvačku a skladatelku Elenu Setién zaseknutou v covidovém meziprostoru, využívající syntezátory, smyčce a spolupráci s producentem Xabierem Erikiziou. Po letech se, i texty v baskičtině, obrátila směrem ke své domovině. Na Moonlit Reveries se vrhla novým směrem. Odstranila řadu elektronických efektů a digitálních manipulací a vytvořila mnohem akustičtější a částečně více rytmicky orientovanou kolekci, která nezní tak potemněle a fatalisticky. Přesto si zachovává autorčiny občasné expresivní, energičtější a více zneklidňující výpady na všechny strany. K ruce pro tuto příležitost přibrala bubeníka a skladatele Glenna Kotche. Tomu poslala soubor s hrubými rytmickými vzorci, ke kterým Glenn přimíchal řadu svých perkusivních ornamentů (Surfacing, Hard Heart nebo Asking). Na albu ale najdeme ještě více skladeb, kde rytmický pulz mizí nebo hraje pouze okrajovou roli. Od skladeb vycházejících z odkazu Laurie Anderson se plynule přesouváme k latinské hudební siestě Halado Negra (Coloured Lizards, Losing Control nebo Mothers) a ještě niternějším náladám kytarového introverta F. S. Blumma (Strange, Moonlit Reveries nebo Morning Song). V tento moment Elena s chutí zapojuje do hry piano Fender Rhodes nebo flétnu. V Moonlit Reveries autorka prochází už objevenými zvukovými postupy svých čtyř doposavad vydaných alb a přidává k nim nově nalezenou rovnováhu reprezentovanou často níže posazeným vokálem hlavní protagonistky. Z impulzivního prohrabávání se vlastním zlatodolem se postupně zklidňujeme za doprovodu akustické kytary a drobných elektronických či klávesových vyhrávek postupně k zenovému tichu zpívaných kompozic, často se obracejících směrem do přírody. „Matky také potřebují růst/ stejně jako rostliny na břehu řeky,“ šeptá Setién v předposlední Mothers. Jako by pro ni komplikované covidové období bylo definitivně minulostí. Pozitivní tečka zajímavé kolekce.
– Asking