ELK CITY: Above The Water 

Magic Door Record Label, 2023, 30:50

Americké rockové kvinteto Elk City není na hudební scéně žádným nováčkem. Své počátky datuje do roku 1997 a od té doby vydalo celkem pět dlouhohrajících desek. Už od počátku se soustředilo na kombinaci netuctových textů s jednoduchým hudebním doprovodem. A nálepku artpopu ze sebe nesloupává ani v letošním roce v souvislosti s vydáním alba Above The Water. Vzpomínáte ještě na kapely jako 10 000 Maniacs nebo Sixpence None the Richer? To znamená na rockové písničkáře, kteří nešokovali ani texty, ani hudbou, přesto si dokázali sjednat pozornost svou tvorbou poctivě reflektující každodenní pachtění s drobnými radostmi i strastmi? Podobnou tvorbu předkládají i Elk City v období, které se od bezstarostného fungování v devadesátých letech poměrně liší. Nemá tedy poprock tohoto typu místo na dnešní hudební scéně? Naopak! Jakýsi poučený návrat do klidnějších vod byl více než žádoucí! A Elk City v této oblasti získali v poslední dekádě hromadu zkušeností. Bubeník a producent Ray Ketchem rozeběhl nahrávací studio v Montclair, New Jersey, které brzy přilákalo takové klienty jako Guided by Voices, Versus nebo Luna. Zpěvačka Renée LoBue se stala častým hostem zde nahrávajících projektů. Ani ostatní členové se neztratili. Kytarista Sean Eden je členem tria Luna, Chris Robertson funguje ve vedlejším projektu The Psychedelic Furs nazvaném Feed a baskytarista Richard Baluyut je členem indie rockerů Versus. I proto na nové desce nalezneme takřka hitovku Apology Song v duchu singlů Suzanne Vega, atmosférické, zasněné položky plné cinkavých kytar jako Someoneʼs Party nebo A Family, ale i ostřejší položku Donʼt You Wanna Try, která se nebojí přitlačit na pilu. Už před více než dekádou deník The New York Times chválil sound kapely za elegantní průnik snivého popu 80. let s odlesky folkrocku let šedesátých. Na této charakteristice není třeba ani s novou deskou nic měnit. A je to dobře.

 

 

Přidat komentář